Čtverec

Film přetékající významy a podněty k zamyšlení - od komické postavy liberála a egoisty, přes satirický obraz institucionalizovaného umění až po širokou metaforu společnosti zmítané mezi sobectvím a altruismem. Co je Östlundova síla je ale i jeho slabost. Narozdíl od uceleného konceptu Hry a soustředěné vztahové studie Vyšší moc ve Čtverci Švéd těká, hledá přesný timing scén i zneklidňující moment, kdy se díky jejich trvání láme význam. Má to pár skvělých momentů, ale jako 142 minut dlouhý film to funguje spíš jako pásmo k polemice a reflexi. Takže důležité téma, které hledá optimální filmový tvar. Jako Zlatá palma - zajímavá, ne úplně konvenční volba. Cením si zápas, který jsem s tím svedl. Ale předchozí dva Rubenovy filmy mám výš. (29.05.2017)

Ruben a jeho filmy sú vždy pre mňa takou zvláštnou udalosťou. Schovávam si ich. Šetrím si ich. A v zásade ma veľmi bavia. Štvorec je vizuálne podmanivý, sociálne kritický a niečím veľmi divný film. Tá jeho inakosť, ale pôsobí natoľko dynamicky a naratív pozliepaný z rôznych malých drám je natoľko pútavý, že vlastne film nemá kedy nudiť. Na konci som sa pristihol, že chcem toho vidieť ešte viac. Možno práve preto mi ale koniec prišiel oproti zvyšku filmu nie až tak úderný a nie až tak trefný. Ale nepovažujem to za veľkú chybu. Je to skôr môj osobný pocit. Inak som si to užil. Tá snaha byť kritický bola podaná decentne a v zásade bola len niečím v pozadí. Čo som tiež ako divák uvítal. Elisabeth Moss tradične krásna. (21.04.2022)

Čtverec mi svou atmosférou občas připomínal snímek Vyšší moc, až po jeho skončení jsem zjistil, že je má na svědomí stejný režisér. Také jsem z něj měl místy tísnivé pocity. Z filmu totiž opět sálá ta švédská dokonalost, strohost a emoční prázdnota. Když už někdo projeví své emoce nekontrolovaně, vždy to hraničí s průšvihem. Ve Švédsku bych nechtěl žít ani za zlaté prase. Každopádně Čtverec je natočen dobře a některé scény jsou výtečně. Nabízí zrcadlo dnešní „dokonalé“ doby a nechává jen na divákovi, co v něm uvidí. Navede na spousty zajímavých otázek, které nechává záměrně bez odpovědí, což se mi líbí. K tomu je ve spoustě scén i překvapivě vtipný. Bylo by fajn si o tom pak s někým pokecat a probrat to u piva, kafe, čaje, … Bohužel jsou tu i hluchá místa a občas jsem se lehce nudil. Možná mi chyběl nosnější příběh. Proto dávám nakonec tři hvězdy, ale není to průměrný film a podívat se na něj rozhodně doporučuji. (17.10.2019)

// Östlund je zjevně fanda nejen strefování se do společenských trendů, ale i geometrie. Tady mu ten úhel navíc pak sice celou tu satiru maličko rozmělnil, takže ve finále nebyla až tak fatální, jako v Trojúhelníku, na druhou stranu sledováním jedné samolibé figury po celých 140 minut dotáhl vše do neméně tak uspokojivého konce, za což teda klobouk dolů. 9/10 a tenhle tvůrce je mi čím dál tím sympatičtější. (03.09.2023)

Aktivní využití kinematografie. Způsob, jak zviditelnit a klást otázky bez podbízivého příběhu plného roztlemených hollywoodských hvězd. Právě to dodává na působivosti. Kde je pomyslný hranice, kterou lze překročit? Kde končí umění a začíná život. Co je umělecký nadsázka a kde zažíná život? Co všechno snesou milovníci moderního umění? Ruben Östlund zaujal svým filmem Vyšší moc. I Čtverec znamená naléhavost a neústupnost v přímé konfrontaci. Není běžným relaxačním filmem na deštivé odpoledne. U Vyšší moci mě zaujala hlavně kamera, ta je i tady originální, ale dokresluje příběh, podtrhuje obsah. Za mě dobrý! (12.02.2020)