Řachanda

odpad další nekoukatelná pohádka z letošních Vánoc si odnáší odpad. Asi mají současní režiséři a producenti jiný pohled na to jak by měly vypadat. Ale jsem rád, že tu s tímto názorem nejsem ojedinělý. Takový mišung postaviček jsem už dlouho neviděl a ještě ta nepřehlédnutelná snaha vypadat jako v Avatarovi. Znovu se přiznám, že jsem nedokoukal, ale na to se mám ještě moc rád. A jestli na tomto chcete vychovávat své děti, tak to potěž panbůh ;-) [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.12.2018)

Můj spolehlivý, pohádkový barometr si uprostřed filmu vytáhl mobil a začal si hrát hru, takže tím je řečeno vše. Pohádka, která by měla zaujmout hlavně děti, zklamala. Já nemůžu říct, že by mě to nebavilo vůbec. Třeba kostýmy a masky byly opravdu velmi povedené. Bylo cítit, že se herci do svých rolí docela dobře obuli, jenomže mně to nestačilo. Nevím, jestli se ještě někdy objeví něco českého, ze kterého bych si sedla na zadek. (25.03.2017)

Pohádka trpí na nepřehlednost postav a dějových linek, příběh je dost komplikovaný a roztěkaný. Potěšila mě ale hezká výprava (až na některé ulítlé masky), exteriéry Českého ráje a zajímavé herecké obsazení. Závěr trochu budil rozpaky a celek působí poněkud zvláštně. Dětem se ale tato pohádka líbí a já jsem se také pobavil. (02.04.2018)

Trpajzlíci s komicky latexovými ksichty, Na’vi divoženky vyrobené pomocí zelené křídy místo digitálních triků, dva hloupí Honzové, jejichž IQ index je hluboko pod hranicí idiocie, a k tomu obvyklá pohádková skvadra králem počínaje a dřevorubcem konče. A všichni se neustále pitvoří, afektovaně gestikulují a soutěží o to, kdo předvede větší demenci. Vždy, když si říkám, že česká pohádka už nemůže klesnout hlouběji, tak to nějaká nová dokáže. Filmařská blbost je zřejmě stejně bezedná jako hranická propast. Řachanda je ztělesněná bezradnost bez špetky kouzla, bez kouska příběhu, který by dával smysl, bez jediné sympatické postavy. Už dlouho si říkám, jak je možné, že Pyšná, třioříšková Popelka či Lada s čelovkou dávají i po půl století všem novým pohádkám tak drtivou nakládčku a člověk je může s potěšením sjíždět rok co rok. Došlo mi to asi právě při utrpení u Řachandy. Protože jsou poetické a mají přirozeně působící postavy, silné osobnosti, které nepotřebují křečovitě přehrávat a neustále se pitvořít, aby něčím zaujaly. (30.12.2016)

"Bylo, nebylo. Nejspíš bylo, protože kdyby nebylo, nebylo by co vyprávět. A to by nebylo ono, aby nebylo veselo. A aby nebylo zlo poraženo dobrem, ač v tomto příběhu se bývalo ukázalo, že zla by nebylo bez dobra a zla bez dobra v každém z nás…." Tak za prvé bych řekl, že spíše nebylo než bylo, protože vyprávět (co se scénáristického hlediska týče) se autorům této pohádky tedy zrovna moc nedaří. A že by bylo při sledování této pohádky moc veselo, to bych tedy taky netvrdil. Nejhorší na celé pohádce je snaha míchat "hrušky s jablky", tedy klasickou českou pohádku s fantasy ve stylu Avatar, Shrek či Hobit. Koukat se na všechny ty kreatury z Černého lesa to bylo skoro za trest. A pak tu bylo spousta pitvoření a přehrávání ala Zdeněk Troška a já měl místy chuť poslat celou pohádku do kategorie odpad. Ale přeci jen se tu z času na čas objevil nějaký ten vtípek a taky jedna vcelku nosná myšlenka o tom, že "co dáváš, to se ti vrátí". A ocenil bych i vcelku chytlavou filmovou hudbu. Takže nakonec suma sumárum za mě s odřenýma ušima za dvě hvězdy. (27.12.2022)