Obžalovaný

Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají. (30.10.2020)

Každý režim staví svou legitimitu na ideálech, ale každý cynicky počítá s tím, že životem poučené obyvatelstvo to nebude brát vážně, neb ideály vtělené v hesla se přece hodí jen na presidentské standarty, státní znaky a volební plakáty. Z tohoto hlediska je stoupenec, který režim vezme za slovo, nebezpečnější než nepřítel. Film o ideálech / iluzích přicházejícího Pražského jara. Možná byli tvůrci filmu z dnešního pohledu naivní, ale ne cyničtí. (22.04.2012)

Klos s Kadárem se po letech vrací k tématu, které nastínili už v komedii Tři přání: rozpor všude hlásané teorie a skutečné praxe v nelidsky nastaveném systému socialismu. Tentokrát ovšem šli do soudního psychologického dramatu, které v mnohém připomene Mňačkovy slavné Opožděné reportáže, jež sestávaly z povídek dle podobných skutečných událostí. (17.11.2005)

Masitý socialistický soudní drámo o budovatelské deziluzi. Paradox obžalovaného protagonisty, který jako jediný zastupuje ideologické hledisko v byrokratickém procesu je navíc v zásadě univerzální, protože s pointou o tom, že systém potřebuje obětní beránky, kteří jsou ochotni z něj vykročit, aby ten samotný systém mohl fungovat, se můžeme setkat i u filmů z aktuálních režimů, namátkou třeba Ayerovo Street Kings. Scény z podelektrárny vysílají mocné S.T.A.L.K.E.R. vibes (20.01.2023)

Po veľmi dlhej dobe som si opätovne pozrel film, ktorý ma zaujal už pri jeho premiére v plodných šesťdesiatych rokoch. Dobre nakrútený film podľa útlej knižočky Lenky Haškovej ukazoval smerovanie k roku 1968 s jeho naivnou nádejou v možnosť reformovania socializmu. Aj v tomto diele sú ešte všetci prísne oddelení. Dobrí, čestní, charakterní, samozrejme vrátane predsedu strany a odborov a na druhej strane zlodejské, bezcharakterné, opovrhnutiahodné typy ženúce sa za každou korunou. Hráčsku zostavu dopĺňa prokurátor, ktorý nemal až tak ďaleko od Urválka a Menzelom stvárnený obhajca, pokúšajúci sa dosiahnuť v daných podmienkach paritu. Beriem síce jednu hviezdičku, ale naďalej považujem tento film za povšimnutiahodné dielko signalizujúce budúci vývoj. (21.07.2012)