VOD (1)
Obsahy(1)
Dramatický padesátý rok života nejslavnější české zpěvačky Lucie Bílé. Jako Lucie Bílá dosáhla všeho, čeho mohla. Jen ne úcty, o kterou jí tolik jde. Ve svém padesátém roce se tedy rozhodla opustit roli Lucie Bílé a vrátit se sama k sobě – k Haně Zaňákové. Najde tím i klid v duši a lásku, kterou tak hledá, nebo jde vlastně jen o další projekt? „Představovala jsem si, že to bude rok plný oslav, ale byl plný obrovských a těžkých zkoušek," říká Lucie Bílá. Štáb režisérky Terezy Kopáčové s ní strávil 12 měsíců, ve kterých musela zvládnout smrt maminky, tři vlastní mediální smrti, největší koncert i největší průšvih své kariéry. Čím větší výšky a hlubší propady, tím víc bojuje se samotou, ke které se odsoudila. „K lásce jsem si čuchla, ale opravdu jen na 5 minut. Nejde to," přiznává Lucie Bílá ve filmu Nebe peklo Lucie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Technicky OK, dokonce to obhájilo 80 minut stopáže, což není u dokumentu samozřejmost, ale ta neuchopitelná hra na intimitu bez intimity je v důsledku spíš zneklidňující než zábavná a osoba Lucie Bílé je po zhlédnutí spíš o kus dál než blíž - samozřejmě ne záměrně. Kopáčová si nedokázala udržet odstup a Bílé ten dokument prostě dala, aby se jím prezentovala, jak sama uzná za vhodné. ()
K Lucii Bílé nepociťuji žádné sympatie ani antipatie, ale mrzí mě, že režisérka možnost natáčet v její bezprostřední blízkosti nezužitkovala lépe, resp. že neměla přesnější představu, jak chce film pojmout. Na jedné straně neretušovaný zákulisní časosběr, plně vytěžující dramatický potenciál přihodivších se situací (zrušení koncertu), na straně druhé nekriticky glorifikující sekvence, stylizované tak, jako kdyby se odehrávaly přímo v hlavě hlavní aktérky. Pokud už jsme svědky nějakého krizového momentu, je kontextem „překreslen“ tak, že z něj Bílá, které patří první i poslední slovo, vychází jako oběť (velké trémy, mediálního tlaku, samoty…). Jen zcela výjimečně do kamery promluví (bez její přítomnosti) někdo jiný než Bílá, kdo by zpěvaččinu pozici zhodnotil z odstupu. Po celou dobu tudíž sledujeme Lucii Bílou, jak ji vnímá Lucie Bílá. Oproti mnohem podnětnějšímu (a méně milosrdnému) dokumentu o Richardu Müllerovi vznikl solipsistický portrét umělkyně, kterou občas přemůžou její emoce. Nemá velkou vypovídací hodnotu a neponechává moc prostoru pro diskuzi. 50% ()
Psycho. Je to strašný psycho na hranici koukatelnosti. Zkoušela jsem po vzoru uživatele A_FISHe počítat, kolikrát řekne Bílá to slovíčko "já", a dělala jsem si poctivě čárky, ale bohužel jsem po dvacátém třetím "já" ztratila track. Věřím ale, že to těch 174 mohlo opravdu být. Jinak, on to vlastně není ani dokument. Je to opěvná óda na Lucii očima Lucie, ústy Lucie a samozřejmě taky "srdíčkem" Lucie. Co jsem nepochopila asi nejvíc, je ten její syn. Pořád nemohu uvěřit tomu, že by jeho emoce vůči matce nebyly předstírané. Bud na něčem jede, nebo je to magor, nebo (což je z mého pohledu nejpravděpodobnější) z ní má prdel, a za zády se jí směje s kámošema. A na závěr několik citací: "Já jsem zvyklá se dělit. Já jsem se pro to narodila." "Jela jsem na dovolenou, já nevím, co jsem si myslela! Tam skočil delfín, a já už brečela." "Mohla jsem se na to vykašlat! Dokázala jsem něco, co tady nikdo nedokázal! Je mi strašně smutno... No, co se dá dělat. To přejde." Jak píšu, psycho. ()
Já, já, já...jiné slovo ta piča neumí. Proč by někdo nemohl napsat, že se mu tvůj okopírovaný koncert nelíbil, ty kundo Bílá? Dokument je jen hon za uznáním a je o tom, jak to má v životě strašně těžké a i přesto má miliardy fanoušků, milióny cen (které nikoho nezajímají) a pořád ji haní ve sračkoidních článcích. Jak si to můžete dovolit vy mrdky mediální? Lucka, Hanka nebo kdo to je, má všechny úspěchy zdokumentované a pokud o nich nevíte, tak jí písněte, její stoletá asistentka vám je pošle v PDFku...i s ručně vyrobeným análním krucifixem. Bílá vždy zdůrazní kolik co stálo peněz, potu a krve - normální koncert má jen 16 písníček, ale ona jich zazpívá 10x víc a vpohodě. To by nezvládl ani Jagger na kokainu a s viagrou uvízlou v krku. Nic tam není spontánní, všechno naaranžované, domluvené, zaplacené. Ztracený rok života pro celý štáb. Buznička synátor, smích během přerušené modlitby, Klausík alias Václav, přítel - to už byl úplný konec světa. ()
Lucii Bílou si pamatuju z klipu, který se odehrával na Petříně, a její album Jampadampa jsem před patnácti lety poslouchala do omrzení. Časy se mění a z Lucie se mezitím stala ostře sledovaná celebrita, kterou chce každý vidět, slyšet, hodnotit a probírat její soukromý život (takže všichni víme, že moc chce miminko, ale mít ho nemůže). Co mi ale dokument Nebe peklo Lucie ukázal, je, že Lucie jede na krev. Zpívání a koncerty jsou pro ni víc než partner (v době natáčení na mě působilo, jako by partnerský život vzdala) a pro dobrý koncert udělá nemožné. Pak jsou tu ale všechny ty růžence, andělíčci, srdíčka, lidičky, Václavové Klausové, knězi (mmch to, jak se chovala k Czendlikovi na Andělech se mi úplně nelíbilo, na druhou stranu se asi nic jiného nedalo čekat). No a pak je tu celý ten bengál okolo Andělů a Ortela... Myslím, že ani tohle Lucka Bílá úplně dobře neustála. Bílá je jako Gott - je to profík, ale její osobní život by měl zůstávat jen jí. Tím myslím, že ona sama by měla chtít nechat si ho jen pro sebe. Tenhle dokument tak totiž nepůsobí: mám z něj pocit jako při zpovědi, kdy Lucie/Hana mluví o Lucii Bílé. ()
Reklama