Vlak do stanice Nebe

Tým pod vedením Karla Kachyni ve složení Ota Hofman scénárista, Josef Illík kameraman a Zdeněk Liška hudební skladatel vytvořil řemeslně kvalitní, poetickou a dětskou fantazií prošpikovanou krásnou podívanou. Tenhle film vyloženě hladí po duši a evokuje dřívější dětství bez jakékoliv techniky a vymožeností. Já tohle na Karlu Kachyňovi a jeho filmech obdivuji a mám strašně moc rád a také velmi oceňuji to, jak jsou jeho dětští hrdinové přirození. Moc se mě líbila malá Zuzana Fišerová, později známá jako Douchová, pomocnice v knihkupectví Darka Vrány. Luxusní byla také scénka, ve které děti z plácačky popíjely slivovici a učitelka je pak kárala a za trest musely stokrát napsat "Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije". Jak výstižné heslo :). Vlak do stanice Nebe patří do kategorie Kachyňových dětských snímků, kde má v dějové linii první místo dětská fantazie. (18.01.2020)

Je síce pravda, že dejová linka bola iba taká priemerná, no Kachyňovi sa tu podarilo vytvoriť slušnú atmosféru postavenej na vynikajúcich detských hereckých výkonoch - sugestívne, emotívne... Detský príbeh, kde hrá hlavnú úlohu vlak, detská láska a kamarátstvo, a to všetko na pozadí smutnej reality vojny. Nadpriemer. 75/100 (03.10.2019)

Inteligentní, citlivý poetický film o dětech a nikoliv jen pro odrostlejší děti, ale i pro dospělé. Nabízí možnost pochopení dětského myšlení stejně tak, jako i v mnoha jiných Kachyňovych snímcích. Je to prostě ta stará skvělá Kachyňova tvorba jakou u nás doposud nikdo nepřekonal. No, a čemu jinému v naší české kinematografii dát plných pět hvězdiček, než Kachyňově tvorbě. (05.11.2012)

„Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije. Stokrát do zítřka. Všichni co pili! A krasopisně!“ Moc hezký dětský film. Dětští představitelé jsou přirození a u žádného nemáte neodbytný pocit, že jen nechutně přehrává. Ale krom nich „hraje“ i místo, kde se natáčelo, spolu se zimou, a to vše díky nádherné Illíkově kameře (výborně doplňované Liškovou hudbou). Když si k tomu člověk připočte všechny ty stylové hrátky během snových a fantazijních představ, je opravdu radost se na film dívat. A užívat si tu atmosféru dětství, která z něho přímo sálá. A člověk pak filmu odpustí i tu občasnou naivitu. A podivný konec, který od „prozrazení“ působí poněkud nepatřičně a „hordou“ valící ze svahu trošku až směšně. Kvůli žánru to snad ani nešlo ukončit jinak, ale „pravděpodobnější“ závěr by filmu podle mě spíš pomohl. To ovšem nic nemění na tom, že se mi snímek líbil a oceňuju ho slušnými 4*. „Jakej pan Baudyš? Děda. Maminka je moje dcera. Jednou jsem byl u vás, tos ještě byla malá. Vozil jsem tě na kolotoči.“ - „Já se nepamatuju paneee…dědo.“ (12.03.2017)

Konec války dětskými očima plný typicky kachyňovské poetiky a fantazie. Nadchly mě krásné záběry na zimní krajinu s parními mašinkami. A taky samozřejmě geniální ústřední valčíková melodie od koho jiného než Zdenka Lišky. Vytknout by se tomu asi dala někdy až poněkud přehnaná naivita v dialozích hlavních dětských hrdinů. Dnešní děti by určitě uvažovaly trošku jinak. Kladu si tedy otázku, nakolik je může tento film ještě oslovit. Ale v kontextu československé tvorby počátku 70 let (normalizace) je celý ten film málem malý přírodní úkaz. (17.04.2017)