Balada o pilotovi
A Pilot Tale
Režie:
Ján SebechlebskýKamera:
Tomáš StanekHudba:
Jan MaxiánHrají:
Lucie Žáčková, David Švehlík, Antonie Formanová, Jiří Dvořák, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Sebastian Pöthe, Mikuláš Zelenka, Alois Tichý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vrátili se domů, do Československa, a věřili, že přijde tolik vytoužený mír. Historie ale rozhodla jinak. Přes dva a půl tisíce pilotů sloužilo v uniformách britského královského letectva. Pro Brity hrdinové, kteří spolurozhodli o výsledku války, u nás po válce souzeni za velezradu... Balada o pilotovi se odehrává na sklonku léta 1945 a na počátku roku 1946, tedy v době plné euforie z nově nabytého míru, kdy se válkou zborcená síť mezilidských vztahů začala znovu utvářet. Zprvu se mělo za to, že vládu přebírá prvorepubliková demokracie, ale osud Československé republiky byl jiný – komunistické síly se pomalu, ale jistě infiltrovaly do všech společenských oblastí. Jejich obětí se stal i příslušník RAF, kapitán Emil Malík, který se se svými kolegy vrátil domů, k rodině do Prahy. Reálným předobrazem kapitána Malíka byl Karel Balík, tchán autora námětu a scenáristy Jiřího Stránského... Před válkou byl Emil Malík slavným pilotem. Na začátku války odešel ze země přes Polsko v domnění, že bude moci bojovat proti Hitlerovi, ale Sověti jej zavřeli do gulagu. Odtamtud vysvobodil československé zajatce generál Píka, jenže Stalin cizí letce na svém území nestrpěl, a tak se piloti dostali lodí kolem světa až do Anglie. Tam Malík spolupracoval s vojenskými spojeneckými špičkami, vezl Beneše do Moskvy za Stalinem k podpisu spojenecké smlouvy, létal s Churchillem i s holandskou královnou Vilemínou... Ústřední linkou Malíkova příběhu je i jeho vztah s manželkou Karlou, na němž se podepsalo šest válečných let. Jako manželka zahraničního vojáka zažila tři roky v koncentračním táboře ve Svatobořicích a o jejich děti se musela postarat její sestra... Balada o pilotovi zaznamenává nejen dramatické akce Malíka a jeho kolegů z RAF, ale i nátlakové akce sovětské NKVD, Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti, který se snažil získat jeho spolupráci za každou cenu... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (105)
Komorní drama s dobovou politikou a vztahovým soubojem. Švehlík je prototypem přitažlivého hrdiny na důležitém místě. Má odcizení s ženou. Uniformy jsou na hercích šik. Film si plyne nenásilnou samozřejmostí počínaje volbou navrátilce mezi sexem a svíčkovou. Je to vlastně taková sled výjevů s úspornou akcí. Slabší jsou šablonovité postavy na straně zla. Finále je účinné. ()
Co beru jako velké plus je to, že se film neomezil jen návrat pilotů a následnou buzeraci ze strany komunistických pohůnků, ale dal prostor i rodinám. Na manželky, rodiče či děti se dost často zapomíná a cesta k znovunavázání vztahů musela být často bolestivá či dokonce nemožná. Kor když během nepřítomnosti vyplavou na povrch četné nevěry. Tahle linka sice mohla působit trochu chladně, ale mě to sedělo a Lucii Žáčkové to se Švehlíkem skvěle (ne)klapalo. Linie politická mě jako vždy dokázala nakrknout, ale přesto mi připadala trošku nedotažená. Samozřejmě je jasné, že NKVD byla všehoschopná, ale aby jeden z jejích nejvyšších představitelů věnoval tolik energie k získání ne až tak významného pilota, o tom jsem musel pochybovat. A to samé platí i o závěru, jakkoliv byl výborně natočený. Ale i přes tyhle rozpaky jsem spokojen a to i proto, že podobných záležitostí je v našich luzích a hájích jako šafránu. 70% ()
Velmi závažné a důležité téma zdůrazněné závěrečným posttitulkovým vstupem pana Stránského osobně coby autora námětu, pohříchu byl tento vstup mnohem sugestivnější, než celý film před ním... (skutečný příběh je mnohem silnější, než jeho filmové zpracování, což lze připsat coby deficit tomuto projektu) Osobně bych upřednostnil méně vztahové tématiky (rozpad vztahu válečným odloučením a předchozími nevěrami pochopitelný, ale nemusela se tomu věnovat polovina filmu) a více dramatického prvku a napětí, stejně jako geopolitického kontextu. Každopádně díky České televizi, že takovéhle projekty realizuje, na tyhle tragické události týkající se naší poválečné historie bychom neměli zapomínat...jde o součást naší kolektivní paměti... ()
Začátek vypadal velice slibně. Dobré kostýmně i zpracováním doby. Pak ale chybělo větší napětí a ponurost doby. Jenže to možná bylo tím, že ještě neproběhnul únor 1948. Ovšem ten ruský (pardon – sovětský) parchant stál za to i v době poválečné „svobody“. Hlavně na konci. Ten jeho pohyb rukou byl drsný. ()
Posledních pět minut je včetně závěrečné scény s deskou a telefonem výborných, škoda jen, že se naléhavost tématu utopila ve fádním podání rodinného dramatu a přesvícených záběrech. Apropo, dvě ze tří zásad rozsévačů rudého moru by měly platit i v našem současném postoji směrem k němu. Nezapomenout. Neodpustit. Na trpělivost už dávno není místo.. ()
Reklama