Vodník

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)

Jeden prázdninový den parného léta změnil život všech co byly u toho v děsivou noční můru...Nečekal jsem v českých luzích a hájích detektivní thriller takového kalibru, že by se mohl směle zařadit do slavné americké série "Temný případ". Už jenom ta forma vyprávění za kterou v žádném případě obsah nepokulhává. Z herců vyzdvihuju hlavně Neužila, Melíškovou a Krobota. (09.04.2019)

Kde mě v Modrých stínech Taušova kamerová vyblázněnost lezla na nervy, tam mi ve Vodníkovi seděla. Vizuálně je to super, občas trochu přesvícené, ale každý záběr a barva má něco evokovat a je to další střípek do již tak vícevrstevnaté detektivky. Bez toho by to byla asi nuda, protože tempo je jinak poměrně pomalé. Zároveň jsem však neměl pocit, že by tu něco přebývalo a ač pomalu, děj se neustále hýbe kupředu a přináší nová a nová odhalení, což zákonitě milovníka propletených detektivek musí bavit. Stejně jako v předchozích sériích, i tady jsou nelogičnosti, ale herci to s přehledem táhnou (asertivní Melíšková je výborná), nezapomíná se na situační (ne)humor, který dodává postavám lidskost. A co se lidskosti týče, docela se tady povedly vykreslit po vztahové stránce takové ty stereotypy typických českých rodin. (20.06.2019)

Zatím to nejlepší, co Detektivové od Nejsvětější trojice nabídli. Stylisticky neskutečně silné a podobně úspěšné i scenáristiky, kdy se tu nesází tolik na odhalení jako příběh samotný. Herecky tu naprosto vyniká Alena Doláková, která pro mě je díky tomuto skutečně novým hereckým objevem. Má to pár chyb, ale na kriminálku ČT se jedná o naprostý nadprůměr. (19.06.2019)

Jen bych opakoval, co napsala už Skuby47. Je to rozvláčné, průhledné, špatně zahrané, špatně zrežírované a se špatnou kamerou (tedy na postmoderní měřítka, která bourají všechnu dosavadní filmařskou zkušenost, to samozřejmě sahá velmi, ale podle mne je to jen známka toho, že normální zarámování obrazu a normální vedení příběhu by dotyčný nezvládl). A navíc netuším, kdo neustále paní Melíškovou přesvědčuje, že je herečka, a možná dobrá, když není ani jedno a vše recituje na jedno brdo. (07.03.2020)