Vodník

Takhle by se mohl "převyprávět" celý Erben. Kouzlení s barevným kontrastem mi vůbec nevadilo, atmosféra horkého osmdesátkového léta byla správně dusivá, a i když se tu vlastně ani moc nevyšetřuje, z celého cyklu o týmu Marie Výrové (Melíšková je každou rolí lepší a lepší) mě právě tento případ nejvíc dostal. Už jenom představa toho hrůzného činu, brr... P. S. Miroslav Krobot strávil v každé epizodě asi tak pět minut a stejně perlil - "Skočím pro novou lahev." "Já ale řídím." "Pro sebe." (18.04.2019)

Mě se tenhle Taušův styl hrozně líbí, jenom díky němu mají scény s dějovou linií před třiceti lety dokonalou atmosféru líného léta, včetně nádherně magických kamerových filtrů, které tvoří různé barevné propriety v prostředí, takže když dívenka vidí vodníka přes zelené žaluzie, má to nádhernou atmosféru. Detektivka samotná je místy trošku slabší, ale vyvažuje to perfektní Melíšková v hlavní roli, která mi konečně dokázala podat Marii Výrovou tak, že mě opravdu bavila (ne že by byla Melíšková v předchozích částech Detektivů od nejsvětější trojice špatné, to opravdu ne, ale tady mě prostě bavila zdaleka nejvíc). (17.04.2019)

Já si sice taky pamatuju něco třicet let zpět, ale jsou to spíš střípky/záblesky a musí mi k tomu pomoct někdo, kdo u toho byl se mnou. Tady se poměrně velká skupina lidí tváří, že si pamatujou přesný detaily události desítky let zpět, přitom bylo evidentní, že se na to snažili zapomenout a od tý doby se spolu neviděli. Takže z tohohle úhlu pohledu mi to přišlo trochu nevěrohodné, navíc ten začátek je fakt svým pojetím dost nesnesitelnej. Ale pak se rozjede slušná krimi, kde je podezřelej každej. Nakonec se vyjeví stará známá pravda, že všechno je jinak a závěrečná retrospektivní scéna s pachatelem je luxusním posledním kouskem do toho složitýho puzzle. Klára Melíšková opět bezchybná. (26.06.2020)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)

Je zde výrazná stylizace a dvě časové roviny. Tato stylizace, například v rudě nasvíceném baru, přestane vyprávění dramatizovat a začne je rušit. Ornamentální přepjatost zkrátka oslabuje věcnou podstatu žánru krimi. Alespoň však Vodník není tuctový. Běžné televizní produkci krimiseriálů se vymyká přinejmenším filmovou řečí provokující na hraně mystéria, jakou si naposledy zkusila v kinech Polednice. (15.04.2020)