Pouta

Takové české noir - ovšem z prostředí kravína. Takové ty napůl budovatelské filmy rády vše házejí do černé nebo bílé, kladu či záporu. Nemůžu si pomoct, ale kdybych byl v tom 1961 v kině, vybral bych si raději ty buržoázní paničky, než soudružku Švorcovou (takže jednání hlavní postavy je mi nelogické). Akorát tehdy bylo ještě normální dát přednost životu v kravíně, před životem v luxusní vile. Kdyby se tvůrci více zaměřili na samotný noir žánr a odprostili se od schématismu, mohl z toho být docela povedený film. (03.10.2014)

Riešenie krízy v nešťastnom manželstve v temnote (noire) medzi kravínmi a stajňami. Jednotný roľnícky osud nevyrovnaného macha bez schopnosti normálneho rozhovoru so ženami, sebareflexie a schopnosti povedať: "Prepáč". Ak bol niekto malomeštiak, ktorý si čosi rozmyslel, lebo mu útek do mesta nevyšiel ako si želal, tak to bol ten odpudzujúci, večne zamračený veterinár v podaní Lukavského. Nenadarmo sa často vraví, že najlepší lekári sú často ľudsky najväčšie špiny. (26.11.2012)

Hodnoty starého světa proti rozkoším světa nového (Švorcová a Bohdanová). To vše naplněné lidským osudem. Téma, které se symbolikou zdaleka neomezuje jen na etapu budování socialismu. Scénáristicky i provedením ještě trochu schematické, ale Procházkovy a Kachyňovy vrcholy ještě přijdou. Štěpánek ví, o čem hraje (24.11.2012)

Oceňuji tu temnou atmosféru, pořád ve filmu prší, socialistické zemědělství se topí v blátě a obětaví kolchozníci se těší až bude jednou asfaltka. Panu veterináři se ale nechce tak dlouho čekat, na vesnici vyhořel jeho mladistvý elán. Připadá si zneužitý a nedoceněný, chtěl by do města, žít, užívat a ne dřít od rána do noci. Přichází večer a dlouhá noc, kdy se vše rozhodne. Filmový styl filmů let čtyřicátých, postavy málo plastické. Od filmu z roku 1961 bych už očekával víc, ale pořád jsou tu ti výborní herci, kteří to zachraňují. 65% (13.01.2017)

Jiří svádí nelehký vnitřní boj, jehož výsledkem má být rozhodnutí, zda upřednostní konzum, nebo práci, která ho naplňuje. Nad to se musí rozhodnout mezi dvěma ženami. Takže přelétává od krajnosti do krajnosti a stále mění svá rozhodnutí. Procházkův pohled na veterináře středního věku je značně kritický. Ve svém věku je stále nedospělý a nerozumí citům, kterými je zmítán. Bez ostychu řídí opilý, je značně sebestředný a panovačný. Přesto s ním diváci sympatizují, což je velmi pravděpodobně dáno právě tím, že není dokonalý, sebejistý a neví si vždy a za všech okolností rady. Novotný nastolil kurs postupného uvolňování, a tak mohl vzniknout film o muži, který nebyl dokonalým socialistickým člověkem, pochyboval, dokonce chyboval, nevěděl si rady, uměl si představit, že opustí svoji práci kvůli pohodlí. Ten zlom v kultuře byl enormní, vždyť prakticky celá předchozí dekáda byla věnována filmům ryze socialistickým s jasným cílem: představit nového člověka. Po Králi Šumavy se jedná o velký Kachyňův politický skok, umělecky jsou však Pouta mnohem méně vyzrálá. Slabinou filmu se ukazuje vizuál, což zamrzí především u režiséra, u nějž jsme zvyklí na velmi vysoký standard. Marně se snažím vybavit si nějakou zajímavou scénu, bohužel mi utkvěla jen Lukavského cesta koupelnou, při níž se prodírá lesem punčoch. Vše ostatní mohl natočit prakticky kdokoliv. Kachyňa se v Poutech mnohem více soustředil na citlivou psychologickou drobnokresbu hlavního (anti)hrdiny. A to se podařilo skvěle, neboť před nás postavil živého člověka se svými stinnými i pozitivními stránkami. (19.03.2023)