Místo u moře

Psychologické drama s výborně poskládaným scénářem a stejně dobře napsanými postavami. Silné herecké obsazení tento potenciál využilo, takže je výsledkem to, čemu se často říká „herecký koncert“. Režisér naštěstí nemá diváka za blbce, čemuž odpovídá nelineární struktura vyprávění. Bohužel nezvládl práci s užitou hudbou. Pokud k civilnímu dramatu ze současnosti hraje G. F. Händel či podobní skladatelé, tak to prostě snad ani nemůže fungovat. Jinak prakticky perfektní, takže při Oscarech budu držet palce všem třem nominovaným hercům i scenáristovi (90%). (22.02.2017)

Kdyby se tři týdny před Oscary neobjevil v kinech podobný film, měl bych za to, že jsem se z novoročního deliria probral až na Velikonoce. Pomalu se z toho stává stejný americký kolorit, jako ČSFĎácké srkání osmilitrového kýble korozní černi na premiéře. Film na mě zapůsobil dojmem precizně nachystané večeře, kterou ovšem najdete na stole až druhý den ráno, studenou a oschlou. Když se nic neprožívá na plátně, co se pak čeká ode mě? Jinak já teda nevím, jaké měli bratři Affleckovi dětství, ale mohl by jim už konečně někdo vytáhnout ze zadků ty hrábě? Nominace komentovat nebudu, pojďme si o tomhle filmu zkusit pokecat bez slova Oscar. (01.02.2017)

Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn. (09.03.2017)

Manchester chce být umělecký a chtěl by nějakého toho Oscara. Ale pro mě představuje typ amerických indie filmů, které nemám ráda (nic proti indie filmům). Roztěkaný, zbytečně dlouhý, chybí tah na branku. Chápu, co chtěli tvůrci říct, ale nelíbí se mi ten způsob. Casey Affleck je v hlavní roli dobrý a film bez problémů utáhne, nic nezapomenutelného ale nepředvádí. Je tu ale jedna herecky obrovsky silná scéna, kde zazáří spolu s Michelle Williams (ta je ve filmu mnohem méně, než myslíte) - tahle scéna je emocionální tah na branku a tuším, že zrovna díky ní film dostává herecké oscarové nominace. Jen kdyby takhle silný byl i zbytek filmu... (02.02.2017)

Sranda, že v cca rovnakom období prichádzajú do kín dva americké filmy, ktoré predstavujú absolútny protipól ako kvality, tak toho, čo si predstavujeme pod pojmom typický americký film. Okrem MBTS mám na mysli samozrejme to sado maso pre teenagerky. Vykalkulovaná kravina bez psychológie (no nevidel som to, ale tak čo si budeme nahovárať) verzus mikroskopicky prepracovaný portrét vyprahnutého človeka. Preto porovnávam, pretože oba nemajú viac menej poriadny dej a aký to môže byť vo výsledku rozdiel. Inak teda MBTS má perfektne zmotivované časové skoky, čo som osobne vnímal ako poukázanie na to, že život má síce začiatok, stred a koniec, ale v konečnom dôsledku nie je nejakým súvislým príbehom a preto ani tento film nemá poriadny koniec. Ono kde ho v živote okrem smrti nájsť, že... (05.03.2017)