Malá mořská víla

Tento film patří mezi české filmové klenoty....alespoň ty moje.Film má zvláštní kouzlo.Viděl sem ho mnohokrát a stále mám z něj husí kůži v dobrém slova smyslu.Mirka Šafránková jako hlavní představitelka odvádí slušnou práci.Je jemná,krásná a má neskutečně něžný hlas.Ideální malá mořská víla.Radovan Lukavský je dostatečně charismatický a přísný.Je to opravdový vládce všech moří.A Petr Svojtka je neokoukaný,stejně jako Mirka Šafránková svoji roli zvládá dobře.Samozřejmě kostýmy a ztvárnění podmořského světa je dokonalé.A když k tomu přičtu vynikající,nádhernou hudbu Zdeňka Lišky,nemůžu dám méně než pět hvězdiček. (14.01.2008)

Šafránková mě nikdy moc neuchvátila, a najdu chyby kdybych chtěl, ale dnes nechci. Ta atmosféra a krása obrazu. Tento film je nedoceněný v Čechách (teď 64%). Možná Kachyňa měl to natočit v zahraničí, kde by to lidi vážili víc. Anebo vychovat diváka, třeba s bandou veverek profackovat televizní stanici, aby už konečně pochopili že svět se netočí kolem oříšek. 4/5 (01.11.2013)

Takové jsem měla předsudky... že já, odkojená na disneyovské Ariel, nemůžu vůbec ocenit drsnější originální verzi. Pletla jsem se. Vizuálně je film (snad ani nelze nazývat pohádkou) naprosto úchvatný, Libuška je svou půvabnou mladší sestrou odsunuta na vedlejší kolej, herecky všechny přítomné válcuje pan Lukavský ("Kdo ti to říkal? Tvůj princ? Asi to slyšel od svého otce, to byl taky idiot."). Po rozpačitém úvodu jsem byla opravdu nadšená.. (01.06.2014)

-"Nikdy jsem ti nelhal, ani když jsi byla malá a chtěla vědět věci, které se dětem neříkají." Moje nejoblíbenější pohádka. Všichni lidé nemohou být šťastní, i když tento postoj v poslední době přehodnocuji a snad ho jednou zavrhnu. Mé osobnosti je velmi blízké, jak je tato pohádka zároveň velmi chladná i horoucí jako oheň uvnitř zemské koule. Když jsem byla mladší, tak jsem se samozřejmě ztotožňovala s malou mořskou vílou a i nyní je mi její část její naivity stále velmi blízká, ale jak postupně stárnu a mám už nějaké věci za sebou, tak nejvíc rezonuji s jejím otcem, králem všech moří. Protože malá mořská víla je přese všechno příliš jednostranná. Vybere si svůj cíl a obětuje mu všechno, věnuje mu veškerou svou pozornost, svou sílu, svou důstojnost, a to do takové míry, že nakonec ani ona sama sebe neslyší. Zmizí a rozplyne se. Nejen doslova (a jak krásně tady scénáristé upravili původně silně mučednicky křesťanský konec předlohy Hanse Christiana), ale hlavně symbolicky, ve vztahu k sobě samé. Symbolizuje mládí, které nikdy nedospěje. Král všech moří oproti tomu přežil své začátky, ustál i hluboce zraňující trauma a ztrátu životní lásky, a pokračuje dál. A je to on, kdo je navenek chladný jako říční led a uvnitř vře nejhlubšími (komplikovanými!) emocemi. Zároveň má široký rozhled, velmi dobré pozorovatelské schopnosti a neskutečně suchý/štiplavý smysl pro humor. Ukažte mi jinou postavu v rámci českých pohádek, která by byla takto hluboce rozpracovaná a skutečná. Masivní podíl na tom nepochybně má Radovan Lukavský, který jako by se přímo narodil pro role jedinců, kteří na lidský rod nahlížejí zvenčí, a který je právě díky schopnosti minimalisticky na omezeném prostoru vytvořit celé širé světy, mým nejoblíbenějším českým hercem (spolu s Petrem Čepkem - démon). Ale tím výčet věcí, které mi na Malé mořské víle imponují, nekončí. Výtečná mimozemská výprava a kostýmy - šaty, které nosí víla po příchodu mezi lidi, bych brala okamžitě (ačkoliv jsem obvykle milovnice barev a vzorů). Zvolený minimalismus kombinovaný s výraznými detaily a akcenty skvěle odráží náladu celého příběhu a vytváří uvěřitelný a zároveň velmi jiný svět od toho našeho, kde se může všechno odehrávat. Hudbu Zdeňka Lišky snad ani netřeba zmiňovat, ten muž je zkrátka nedostižitelný génius a jeho melodie nejenže propůjčují pohádce nezapomenutelný zvuk, ale zároveň jsou umně součástí příběhu samotného. Kachyňa všechno skvěle propojuje a přímo mistrovsky nabízí a využívá sestry Šafránkovy - jak jsou si podobné a zároveň jak je každá jiná. A to, jak se rozhodl film zakončit... Ten konec je prostě skvostný. ♥♥♥ -"První kámen, bílý, s její dlaní srůstá. Druhý kámen, rudý, zamyká jí ústa. Třetí kámen, černý, ten jí v srdci zůstal... A v tom třetím kameni sama navždy zkamení." (20.12.2007)

V dětství zneklidňovalo a vypálilo se do paměti (hudba, kostýmy, zpomaleně vlající řízy, král všech moří se svým ironickým odstupem od lidského světa, absolutní mocí nad národy a živly a zároveň bezmocností vůči nejbližším, vílí zmatek tváří v tvář intenzitě citů, ježibabina vědoucnost v „ženských otázkách“, nedostupná mateřská socha, nemožnost komunikace před i po ztrátě řeči, osudovost toho všeho), v dospělosti pořád detaily k vyzobávání. V té stylizované tragice je vystiženo cosi neúprosně (a závratně) reálného, tak jako v původních Andersenových pohádkách. (03.05.2015)