Kam, pánové, kam jdete?

Vyborny namet, kdy ctyricetilety chlap "bilancuje" svuj zivot behem 100km pochodu. Vtipne, trefne a bohuzel mnohdy pravdive i dnes. Svym zpusobem nadcasovy film. Karel Hermanek byl v 80.-90. letech v neskutecne forme a mam pocit, ze je stale nedoceneny. Z hercu potesi i Sona Valentova (ve sve dobe velmi atraktivni) a tradicne vyborny Oldrich Vlach. Kachyna i v tomto filmu drzi latku dost vysoko, priznam se vsak, ze bych v tomto pripade jeho rukopis nepoznal, spise mi to evokuje tvorbu Very Chytilove. (23.01.2015)

Film, který se mi víc a víc líbí a ačkoliv nikdy nebudu muž ve středních letech, s hlavním hrdinou cítím jako jsem třeba cítíla mnohem mnohem později se Spaceym v Americké kráse. A vidím mezi těmito filmy velkou podobnost: v tom šéfovi, v manželce, v děvence a hlavně v té vzpouře, která se v rozhněvaném muži jednoho krásného dne konečně probudí. A jestli ten vztek spustila prudící manželka, šéf, který myslí jen v dimenzích socialistického bordelu, kolegové ohnutí jak je třeba, toť otázka. Každopádně dálkový pochod se všemi útrapami je krásná metafora života. (15.01.2005)

Neminulo to ani mě. Ani ten film, ani ten socialismus, ani tenkrát ty dálkové pochody. Taky z hecu. Jen jsem je naštěstí, na rozdíl od pana Heřmánka, neabsolvoval v polobotkách... (ale zase jsem při své první stovce zcela zanedbal pitný režim, zkolaboval na 85 tým kiláku a do cíle mě potupně dovezli. Za měsíc jsem zregeneroval a jako správný blbec, bylo mi ovšem tenkrát jen sladkých –náct, jsem vyrazil na další stokilákovej pochod, na Haškovu Lipnici. Tu už jsem dal. Jen na ty sexuální hrátky na posedu mi nějak nezbyly síly... :-) „Film pro pamětníky“ , který mě ani tenkrát bůhví jak nezaujal, pro mě asi žádnou kultovní klasikou nebude. Protože ale uznávám jeho kvalitu, mé oblíbené herce v něm a taky pár povedených hlášek, dávám 3. Jen nějak nemám chuť a hlavně asi ani odvahu ho doporučovat ke shlédnutí dnešním mládežníkům. Dálkový pochod, to už je asi dnes, tváří v tvář virtuálnímu prožívání čehokoli, prd challenge... (17.01.2013)

Rozbít sklo! Karel Heřmánek na vyčerpávajícím útěku od manželky, která ho nechápe, od práce, která jej už nenaplňuje a od života, který mu zatím nic velkého nenabídl. Kachyňův film je vynikající kritickou reflexí společenského klimatu druhé poloviny osmdesátých let, kdy se pod tíhou gorbačovské perestrojky hroutil nejen (ne)reálný socialismus, ale prostřednictvím dálkového pochodu také mýtus o krizi středního věku. (16.06.2017)

"Rozbij to sklo! Rozbij to sklo!" Road movie, která se odehrává na pochodové trati 100 kilometrů a obrazy se střídají s retrospektivními pasážemi, které jsou hozeny do černobílého hávu. Svým způsobem, zejména s krizí středního věku mě tento film připomíná další Kachyňovku Dobré světlo, kde hlavní roli vytvořil též Karel Heřmánek. On byl v osmdesátých létech fakt vrcholovej herec a k životním rolím mimo třeba Smrti krásných srnců, Fešáka Huberta nebo S čerty nejsou žerty si může s přehledem přičíst i roli architekta Kolvary v tomto příběhu. Neskutečný, co zde předvádí. Mimo něho zaujme krásná Mirka Pleštilová, která pobíhá pod posedem bez kalhotek, nebo Soňa Valentová hrající Kolvarovu manželku (nadabovaná Janou Šulcovou). Správně hajzláckou roli má Olda Vlach a demolice jeho kanceláře nebo závěrečná fackovačka s Heřmánkem nemá chybu (dvě facky mu uštědřil sám režisér, protože se musely dělat dotáčky a Karel Heřmánek byl zrovna mimo Prahu). Karel Kachyňa byl opravdu filmový bůh, každý jeho film měl nějaké sdělení a do svých filmů dokázal nenásilně vpasovat jakýkoliv příběh přímo ze života, z jakékoliv profese a z jakéhokoliv časového období. Kam pánové, kam jdete? (parafráze na lidi obecně, kam se vlastně pořád ženeme?) je koktejl namíchaný s humorem a dramatem dohromady a celkově to funguje dokonale! Smál jsem se od začátku do konce a scény se psem Bobinou jsou top! Svoje dělá i progresivní jazz-rocková muzika Milana Svobody, což byla u Kachyňových snímků vždycky záruka kvality, ať už byla hudba jakákoliv a umně ji dokázal použít v každém svém filmu. Není a nikdy nebyl stejný režisér jako Karel Kachyňa. Vždycky jsem miloval jeho specifický pohled na život a jeho ztvárnění na filmové plátno. "Člověk má umřít najednou a ne po kouskách". Tohle na něm prostě zbožňuju, tu opravdovost, spojenou s tragédií a komedií. Musím zvednout i hodnocení, poněvadž jsem do toho filmu dozrál. Nebo dozrál film samotnej? To je úplně jedno, protože jsem se bavil parádně a kvalita tohoto snímku je nezpochybnitelná. (01.01.2021)