Fany

Nemám rád automatickou předposranost při hodnocení filmů s herci jako Jirásková a Bohdalová, notabene v dalším filmu na českooblíbené téma dobrotivého mentálně zaostalého podivína a tak jde jednoznačně o film tématem podbízivým. Nicméně byl chytře napsaný tak, aby spousta momentů působila tragicky a vtipně zároveň. A kdyby nic jiného, tak Jiřina Bohdalová je zde fantasmagoricky dobrá. 80% (10.08.2008)

Scéna s "fotografií" na konci pro mě představovala nejsilnější okamžik jakej jsem kdy měl možnost ve filmu vidět a nejen v českým. Jen některý scény jsou natočeny poněkud televizně, ale i tak se jedná o výjimečný dílo. Reálný příběh ukazující lidskou sobeckost nejen od okolí, ale i z řad těch nejbližších, kteří si uvědomí svou chybu teprve, kdy už nejde vrátit nic zpět. (11.12.2007)

Bohužel ani velmi, VELMI, slušnej výkon Bohdalový nezachránil jinak poměrně plytkej a nezajímavej scénář. Film v ledasčem připomíná Rain Mana, ale je mnohem samoúčelnější, plošší a ve výsledku ne až tak zajímavej. Jsou tu dějový linky, které by stály za hloubější vyprávění (např. Jirásková versus Huba). Myslím, že Fany patří mezi "filmy, které musíte vidět" trošku neprávem. Nicméně na jedno zkouknutí, proč ne. 💁‍♂️ (28.08.2020)

Teda i když jsem se už v životě setkal s ne málo jedinci, kteří mírně debilní zcela jistě byli, tak nejsem doktor, abych dokázal posoudit míru autenticity jakou svůj výkon J.B. obdařila. Nicméně i kdyby tato opravdovost byla veliká, a ona by za ní v tomto případě právem byla do nebes vynášena, tak to nemění nic na tom, že citově vydírající scénář balancuje na hranici kýčoviny a leckdy ji i překračuje. No pejskaři budou brečet, takže se to oblíbeným Jiřinkám asi zase povedlo... (11.08.2008)

Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? (10.09.2010)