Alone
VOD (1)
Obsahy(1)
Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí. (Media Offline)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba. ()
V hlavě se mi mrcasí slova jako originální, smutné, úsměvné, trapné i potřebné. Žádný souvis to ale zatím nemá, na mě tenhle dokument zapůsobil jako nudle s mákem; vůbec netuším, co jsem to právě pozřel a jaký to pro mě má význam. Ani paní Skořepová mě nepřesvědčila o tom, že je život černobílý. Uvidíme, co budu říkat za 63 let. ()
Pro celkové vyznění dokumentu bych potřeboval nahlédnout tak trochu za kameru, respektive do mysli scénáristovi, a stejně tak paní Skořepové. Nejsem si totiž vůbec jistý, jak moc je film zinscenovaný nebo jestli je zcela syrový, spontánní, především ze strany hlavní protagonistky. Ať tak nebo tak, nepříliš veselá podivaná na to, jak někteří lidé odchází z našeho světa opuštění a osamělí. To je totiž něco, co se naší společnosti stále nedaří efektivně, zároveň ale také citlivě a důstojně řešit. A bohužel někdy mám i silně nepříjemný pocit, že se o to v podstatě ani nesnažíme. V tomto ohledu je nejdůležitější začít sám u sebe a svých blízkých. 70% ()
Dokument působí téměř tak, jakoby člověk v určitém věku ztratil vlastní osobnost. Zbyde pouze strach, křečovitost a jakási smutná agrese plynoucí z pocitu nepochopení. Emoce se vyjadřují hůř a stále více se zmenšuje škála na oné paletě emocí. O Lubě Skořepové se v dokumentu téměř nic nedozvíte, dozvíte se ovšem o tom, jak neobyčejně je lidský život pomíjivý, jak tísnivá je samota a pocit, že jsme světu ještě dlužni nějakého záslužného činu. Paní Skořepová měla v podstatě jedinečnou příležitost "něco" skutečně předat, bohužel viděla pouze směr, kterým byla učena od mládí. Nebyla schopná přijmout jinou skutečnost, než tu vlastní. V opačném případě by se byla schopná ohlédnout zpět nebo minimálně kolem sebe. ()
Zhruba hodinový monolog Luby Skořepové, dvaadevadesátileté herečky, která nedokáže být sama a vyhledává každou, byť sebemenší příležitost, jak znovu přesvědčit o svém talentu, o tom, že ještě má co nabídnout a čím překvapit. Filmová kamera se v tomto až neobvykle osobním, intimním pohledu stala svědkem zoufalého zápolení s časem, s neúprosným stářím. Ještě dlouho po skončení zůstává v paměti tísnivý pocit, že lidský život je tak neudržitelně křehký. ()
Galerie (20)
Photo © Media Offline
Reklama