Pršelo jim štěstí

S dvojicí Kachlík/Trefulka jsem se poprvé setkala ve filmu Třiatřicet stříbrných křepelek. Už tehdy mě zasáhla zvláštní ponurá atmosféra, jakou dokáže režisér vytvořit. Zde se opakuje podobné téma vztahu a zklamání v obměněné podobě. Napoprvé působí depresivně ale s přibývajícími lety jsem docenila poselství, které mělo být sděleno. (28.12.2015)

Reziser kachlik ma dnes uz po 90 -ke a nic netoci. Kazdopadne som videl Třiatřicet stříbrných křepelek. To bol u mna len priemer s pani Vranovou. Tuto je to uz o cosi lepsie, ona si pred svadbou vybavuje kadejake spomienky, divak sa z filmu napokon aj dozvie ci sa ta svadba odohrala alebo nie. ja prezradzat nebudem, rezisersky je film na urovni, nuda bola len v strede, dialogy ale na urovni . 70 % (28.01.2020)

Nejbizarnější film o svatebním veselí v historii. Proč si zve na svatbu soudruhy z práce? Bohdalová nejsvéráznější bojovnice za spravedlnost v dějinách. Na uvolněná šedesátá léta odvážné hlášky: „Já myslela, že komunista má bejt především čestnej člověk.“ „Co si vlastně myslíš? Že seš tady jedinej a největší komunista?“ „Vybudování blahobytu všeho našeho pracujícího lidu.“ atd. (12.03.2023)

Řekl bych, že je to páně režisérův velice osobní film, velice osobní výpověď o ztrátě víry. Neboť komunismus byl v podstatě náboženským hnutím, ač sám sebe prezentoval jako vědecký světový názor. Už jen ten důraz na spisy klasiků (Písmo), které byly používány jako univerzální fetiš, ten kult mučedníků (třeba oficiální kult Fučíkův a též symbol rudého praporu, rudého krví mučedníků, jak to bylo často prezentováno) a nakonec ten apokalyptismus (Poslední bitva vzplála). Pan Kachlík, jak je z jeho životopisu zjevné, byl oddaným věřícím, a jak mi připadá, zde se svou vírou účtuje. Ta totiž, po té, co se dostala k moci, rychle zdegenerovala v pouhý politický provoz, jehož stěžejní částí byl ekonomismus („…když plníme plán, jsou všechny naše chyby drobné nedostatky…“). Sledujeme hrdinku (zjevně režisérovo alter ego) jak se připravuje na svadbu. Do libých pocitů a vzpomínek se jí však neustále vnucují vzpomínky a pocity jiné, ty které rozrušují oficiální obraz společnosti (podávaný ve skvěle pokleslé podobě na slavnostní schůzi při přejímání vyznamenání pro podnik) i jí samou vykonstruovaný obraz milostného vztahu s povrchním mládencem (J. Krampol). Obojí jí nakonec splývá do společného obrazu lži a pokrytectví. Pak se nelze divit ráznému kroku, který symbolicky končí vyčistěním stolu prostřeného k svatební hostině. Konec je otevřený, i když už potemnělost obrazu neslibuje zářné zítřky. Film též připomíná, že J. Bohdalová dokázala být Herečkou, ale pan Krampol jen hercem do lehčích žánrů. (23.06.2013)

Nahatá Bohdalová, no kde jinde tohle uvidíte?:-) Navíc v mileneckém páru s Jiřím Krampolem, to je taky unikát. I když popisky k filmu zdůrazňují, že jde o první větší Krampolovu roli, nutno dodat, že ten za celou dobu pronese zhruba čtyři věty, i když pro zvýšení účinku v retrospektivách několikrát zopakované. Jinak právě celkové pojetí filmu ve střídání současnosti se vzpomínkami mě trochu odradilo, protože střihy byly rychlé a místy až nepřehledné. Ale zaznělo několik zajímavých na svou dobu odvážných poznámek ve stylu "mě nezajímá, jak se moje děti v komunismu budou mít dobře, já se chci mít dobře teď". Svůj celou dobu nedůvěřivý pocit z filmu jsem nakonec musel korigovat po závěrečné symbolické scéně sklízení svatebního stolu, ta mě fakt dostala. (03.08.2010)