Případ pro začínajícího kata

Hodně zajímavý film, nesoucí v sobě ty nejtypičtější prvky nové vlny. Děj si volně pohrává se Swiftovou Gulliverovou cestou na létající ostrov Laputa... současně poukazuje na tehdejší výslechy a vůbec řeší hlavně neschopnost komunikace mezi jednostlivcem a společností. Celé to začíná přejetím Carrolova Králíka a od té chvíle začína bizarní cesta příběhem, který se zpočátku nezdá býti příliš pochopitelným,ale postupně se to jakž takž vyjasní... každopádně nechápu, proč vzbuzuje například Memento nebo Zvrácený takový ohlas, když v Ppzk se formaděje vyprávěného odzadu objevuje taky a to ještě v mnohem rafinovanější podobě - !spoiler! (alespoň myslím) hrdina to neví a pohybuje se dějem odzadu, za což můžou hodinky přejetého králíka! (09.05.2004)

S tímhle dílem mám docela problém. Oceňuju, jaké má film poslání, jakou satirickou kritikou a narážkami se prezentuje, činí tak ovšem formou celkem nešťastnou a neefektivní. Příběh je místy dost nesrozumitelný, zdlouhavý/nudný a jako celek příliš nefunguje. Samotnou kapitolou je jeho zábavnost. Já osobně proti absurdnímu, černému či ironickému humoru nic nemám, ale během sledování Případu jsem se zasmál přesně jednou (viz hláška:"Víte co to je kapavka princezno? To je nemoc, kterou jsem měl třikrát"). Ne že bych nerozpoznal místa, kde by se dalo té či oné situaci zasmát, ale mně jednoduše vtipné nepřišly. Proč? Protože byly mrazivě pravdivé a reálné. Většina obecenstva, která se mnou film sledovala, se u něj smála jak u veselohry století, až jsem pojal podezření, že ty narážky a náznaky vůbec nechápe. Zkrátka filmu chybělo to "něco", co ve mně vyvolávalo třeba jako ve Spalovači mrtvol depresi a úsměv zároveň, u Případu pro začínajícího kata jsem cítil jen to první. A jak si tak čtu komentáře některých recenzentů, zdá se, že tady na čsfd máme spoustu velkých odborníků na Kafku, jehož odkaz se podle nich nejspíš ukrývá v každém druhém snímku tohoto období. (23.06.2012)

Noční můra inspirovaná Kaflkou, Swiftem a Lewisem? Podobenství o totalitarismu? Intelektuálská kritika intelektuálštiny? Tento film asi nemá jedno jasné řešení. Skvělé temné dílo Pavla Juráčka a kolektivu. Asi jediná hlavní role Luboše Kostelky, který je zde ve své roli průměrného jedince ve vyšinutém světě natolik dobrý, že dává zapomenout na všechny ty "komické" figury, v nichž byl herecky zaškatulkován. Omamná úvodní melodie Luboše Fišera a Lemuelův monolog, který na mne mohutně působí, ani nevím proč: „Jestliže se Vám někdy přihodí, že se dostanete do těchto končin, zahlédnete nedaleko silnice kapličku. Odbočuje k ní polní cesta, která pak pokračuje k rybníčku a starým stromořadím od hráze až k osamělému domu. Ta krajina, ta přívětivá krajina, Vám bude cosi připomínat. Vzpomenete si na studánku a vykročíte v naději, že možná potkáte bosou dívku, jejíž křestní jméno Vám navždy utkvělo v paměti. Pánové, Vy si nedovedete představit, co bych za to dal, kdybych mohl Vás uvidět, že se tamtudy ubíráte v jistotě, že jste konečně nalezli místo, kde se odnaučíte kouřit a v moudrosti se dožijete sta let. Neboť já tamtudy šel, pánové, a byl jsem tenkrát právě tak pošetilý, jako kterýkoli z Vás……Proto Vám pravím pánové, až jednou spatříte kapličku v mateřídoušce, proboha Vás prosím, pamatujte si, že tudy vede cesta, po které od nás odcházívá všechno, na co jsme přestali věřit.“ (28.07.2010)

Samotného mě to mrzí, ale do budoucna budu patřit k těm divákům (i když možná nakonec budu sám, samotinký like Gulliver v Balnibarbi, kdoví?), kteří si budou o Případu pro začínajícího kata pro jeho nezpochybnitelnou důležitost/ojedinělost v rámci československé kinematografie rádi číst (kupř. v roce 2020 vydala Knihovna Václava Havla všechny Juráčkovy texty, jež nějak souvisí s výrobou filmu, tj. synopsi, explikaci, filmovou povídku a dvě verze literárního scénáře; určitě se do toho někdy pustím) (a)nebo k těm divákům, kteří budou o filmu rádi přemýšlet (resp. nořit se do přemýšlení jiných), ale přitom jim tam někde vzadu v hlavě bude strašit, že je výsledný film (až na pár nápadů) moc nebavil (mně se kupř. film jevil příšerně zdlouhavým, těžko proniknutelným [parodoxně navzdory tomu, že jeho hlavní poselství je očividné], formálně, řemeslně drhnoucím, lopotícím se, jinými slovy chybí tomu lehkost šlehnutí tak typická pro satiru a absurdní humor, úlevná osvobodivost pravdivě prosloveného slova v záplavě lži - možná mě nakonec nejvíc mrzí, že právě toto [ač definováno hrozně mlhavě, obdobně lopotně stejně jako mi přišel styl tohoto Juráčkova filmu; jaké mám tedy právo být zklamán?] jsem ve filmu nenašel). Za mě tedy: toužíte-li po výborných podobenstvích, doporučil bych vám spíše Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, ale třeba i Postavu k podpírání. Nicméně čtěte Juráčka (Deník; filmová inspirace)! 65 % [dafilms] (07.08.2023)

Pokaždé, když to vidím znovu, propadám se do toho s čím dál větším zaujetím. Juráček, jenž by šel většinově označit jako člověk-hovado, by šel stejně dobře titulovat jako tvůrce-génius. Propojení (jedné z částí) Swiftovy klasické předlohy s nedostižnou rovinou Juráčkovy nedozírné fantazie a uměním snít tvoří ve výsledku strhující podobenství o náladě socialistické společnosti a proplouvání všemi nepřijímaného a nepochopeného jedince v toku všednodenní ideologie (viz. Juráčkův osobní kontrast: člen KSČ, ale komunista nebyl...). Vrchol filmového surrealismu i kina-absurdity, leč jako svítící příklad geniálního díla nelze Případ pro začínajícího kata zaškatulkovat do žádné konkrétní šablony. (24.02.2024)