Rammstein: Paris

Snaha udělat z dokonalýho koncertu ještě lepší záležitost přivedla celej vizuál do pekel. Problém je v tom, že celej živák je nasnímanej "klipovým způsobem", což znamená, že je tam sto tisíc naprosto zbytečných střihů, prolínačky a navíc digitální (obrazový) i zvukový efekty. Rammstein toto vůbec nepotřebujou, samotná show je tak komplexní, že nic nechybí a není potřeba nic přidávat. Tenhle způsob natáčení tak energii z live hraní naprosto kazí. Dalo by se tam koukat na spoustu krásných záběrů (však taky použili 25 kamer), ale divák to nemá šanci stihnout, protože už je obraz dávno prostříhanej někam jinam. Je to škoda a taky důvod, proč tomu dávám 4*, a to ještě s odřenýma ušima. P.S.: Naživo to stejně bylo, je a bude nejlepší! (24.05.2017)

Terapie Německa. Slavoj Žižek říká, že jedním z hlavních důvodů masové obliby Rammstein je právě jejich übermenchovská stylizace, silná gesta, pevný krok a to v kombinaci s neustálým podrýváním právě těchto elementů. Umožňují tak opět po dlouhé době propadnout formě vyjádření, která kdykoli dříve měla ve spojitosti s nástupem a stylizací nacismu dost problémové konotace, nicméně vášeň k tomu podléhat jí je tak nějak podvědomou součástí každého člověka. Rammstein dali lidem opět možnost jí propadat, ale bez oněch problematických souvislostí, ačkoli se kapela nikdy žádné kontroverzi nebránila, naopak z ní těží po celou dobu své existence. Koncerty Rammstein jsou tak možná jediné, které v současné době dokáží využít monumentálního potenciálu stadionových desetitisícihlavých arén, ve kterých vystupují, protože masa fanoušků je zde součástí celého konceptu. Záznam koncertu se tak povětšinou rozumně vyhýbá záběrům na jednotlivé návštěvníky, ale snímá je jako hlučící amorfní masu, poslušně opakující gesta, jež po ní kapela chce. Stejně tak dobře se pracuje s prostorem arény, který se velmi dlouho vzpírá nějaké představě o jeho velikosti, výšce, orientaci či zdali je hala uzavřená či otevřená. Vznikne tak bravurní iluze světa Rammstein, plná ohně, krve, pohnutosti a dystopie, ze které není nic, co by bylo schopno vyvést. Rammstein není jenom kapela - je to celý umělecký audiovizuální koncept, který nelze nahradit a nelze do něj nikdy úplně plně vidět. Tuhle kombinaci nazi-queer-trans-technofilní-autokratické-macho-sado-maso-burleskní šarády je škoda si nechat ujít. (30.06.2017)

Na koncert k turné Made in Germany jsem bohužel nebyl, takže zhodnotím pouze záznam, který nebude ovlivněn zážitkem z koncertu. Je to dobré, ale některé vizuální efekty, které v reálu nebyly, jaksi zkreslují realitu, bez nich by to mělo to samou sílu, neboť za hudebníky vždycky má mluvit hudba! In Amerika se mi líbila více, i když zde je setlist kompletní Best of Rammstein včetně Frühling in Paris, kterou mám hodně rád a hrála se jen ve Francii, jinak na setlistu k tomuto turné nebyla. Takže hodnocení 4 a půl hvězdy, něco za ty vizuální triky srazit musím. (27.05.2017)

"Rammsteini" umí udělat show. Ne nadarmo v době natáčení v Paříži hráli už 22 let. A show to skutečně byla. Bohužel jsem z ní pořádně nic neměl. Střihač Rammstein: Paris totiž asi nebyl placen od hodiny, nýbrž od počtu střihů, takže se tu mění záběr ve zbytečně moc písničkách na každou dobu, případně doby dvě. (pro představu - úvodní Sonne má 152 4/4 taktů, což je 304 střihů na cca 300 sekund písně). A je to škoda, některé ty záběry byly fakt pěkné. Jsem zkrátka zastáncem názoru, že hudba Rammstein je natolik energická, že nepotřebuje výpomoc hektickými střihy. Výsměchem bylo pak Ohne Dich, kde sice střihačské tempo zvolnilo, ale pro změnu se vybraly 4 nejnudnější záběry a ty se točily dokola. Audio mix ve standardní kvalitě. Kvalita obrazu občas pokulhávala, bylo znát, že koncert byl točen v roce 2012 a technika od točení k vydání pokročila zase o něco dál. Nejhezčím zážitkem tak bylo klidnější Frühling in Paris, které celou show ukončovalo. (24.03.2017)

"Mit dir bin ich auch allein, Ohne dich!" Počtvrté, ale stále bych psal to samé. Znovu bych se jen opakoval. Nicméně nyní, milé děti, dávejte dobrý pozor... Dokonalý koncert, jedinečná show, geniální střih a nádherná hudba. Bylo dvanáctého listopadu roku 2011 a já se tísnil před O2 arénou. Trvalo dlouho, než to vypuklo a až to vypuklo, tak slova byly málo. Jsem vděčný, že jsem mohl tento orgasmický zážitek prožít znovu. Brutální nástup na scénu a Rammstein to od první sekundy rozjíždí na plné bubny a během celé show neztrácí šťávu. Té má ostatně na rozdávání. Nechybí jedno ugrilování, jiskřící luk, ústní pochodně, zatloukání hřebíků, minutová ejakulace, dvoumetrová křídla a samozřejmě ani Tillův metrový penis. Kdo tohle nemá rád, ať na nový Rammstein ani nekouká. Stále to bude to stejné a stále to bude odkaz fanouškům. Made in Germany tour je koncertní opus a všechno je již vyšperkované k dokonalosti. Nezbývá než vstát a tleskat těmhle dědkům z NDR. Přestože jim je přes padesát, tak stejně na jevišti blbnou jako v roce 1999. Já si toho cením. Srdce fanouška plesá, a to i když to viděl naživo. A to, i když viděl jejich koncertní záznamy mnohokrát. Protože R+ je moje dlouholetá milenka. Byla tu se mnou, je tu se mnou a vím, že tu se mnou vždy bude. Prostě láska, která nerezaví. Paris je ultimátní ukázka z jejich repertoáru. Je teplá po plamenech a voní po benzínu. [Dolby Atmos][Kino] (100 %) (23.03.2017)