Richard Jewell

Clint je bombarďák, jeho pozdní tvorba mě dokáže nadchnout. Film vnímám jako důležitý, poněvadž: satisfaction, kterou uvidí mnohem více lidí, než jen ti, kteří tenkrát sledovali americké zprávy. Označit někoho veřejně za zločince, teroristu (v jiných případech za násilníka, pedofila...), zničit mu tak pověst i život a i když je dodatečně očištěn, nikdy už to nebude jako dřív, protože přece "na každém šprochu pravdy trochu", je něco strašného. Takové věci se dějí pod zástěrkou "děláme si jen svoji práci" nebo "veřejnost má právo na informace", síla sdělovacích prostředků je mnohdy ke zvracení, zvláště pokud se pustí do člověka mentálně mírně zaostalého, který ve své posedlosti uniformovanou profesí zachránil životy mnoha lidem. Který to sice možná udělat mohl a ano, je to divný pavouk, který chce být zajímavý, ale dokud mu to není prokázáno, měla by se tak trošku držet pec. A je mi jedno, jestli chtěl Clint nabít Trumpetovi nebo co to má být, názor mám na toto stejný. Jasně, podezření padá na řadu lidí, přítomné nevyjímaje, ovšem co se semlelo tady? Masakr. Vybabrávání s jednoduchým, bezelstně upřímným člověkem, zneužívání pravomocí i jeho dětské naivity, poškození pověsti, psychický zápřah jak pro něj, tak pro starší maminku, která krom toho, že byla vykreslena jako slušná, pracovitá paní, jistě za sebou měla velmi těžký život se svérázným synem. Neznám reálný příběh, nevím nakolik to Clint přifintil, ale řekla bych, že taková paní, v podání úžasné Kathy Bates, byla jistě ráda, že jejich život fungoval jakž takž v normálních kolejích. Richardovo excesy musely být otravné, náročné, přestože úsměvné, čili v měsících, kdy byli oba pod ostrou mediální masáží, v obležení televizními štáby, kdy jejich dům obrátily domovní prohlídky naruby, divím se, že to vůbec přežila. Toto by dohnalo k sebevraždě kdejakou silnou osobnost. Její víra v syna byla obdivuhodná a rozhodně se nelze opírat o "vím, že jsem nevinný, nic se mi nemůže stát." Sam Rockwell si v roli právníka střihl roli dalšího ultrasympaťáka, mám toho chlapa ráda a stupňuje se mi to, chlapík v hlavní roli nesmírně zajímavý, chvílemi dojemný, ... jen ty slzy přepičatěle ambiciózní, neurvalé novinářské hyeny mě tam zamrzely, nepůsobily přesvědčivě. Nebýt toho, jdu do plných. Silný příběh, pěkný film. (08.02.2020)

Podobné týpky, jako je Richard Jewell, dokáže vyprodukovat snad jenom USA. Nejhorší na tom všem je ale fakt, že americká tajná služba ty nadšence, teoreticky, fanoušky konspiračních teorií a pošuky v jednom bezmezně podporují tím, jak se na veřejnosti chovají. Pak se není čemu divit, že průměrný Američan radši uvěří tomu, co jim vláda zastírá, než tomu, co jim oficiálně představí. Clint Eastwood si tu opět našel skvělý námět. Navíc ho ale natočil tak poctivě, že upřít se mu nedá nic. Od atmosféry počínaje, přes skvělé herecké výkony konče. Paul Walter Hauser, Sam Rockwell, Kathy Bates, Jon Hamm. Ti všichni se tady skvěli úžasnými výkony. Řekl bych, že i Olivia Wilde, ale k mojí škodě se tu skoro neobjevila. Richard Jewell je poctivý kus americké filmařiny, té filmařiny, které je vidět čím dál tím méně. (24.01.2021)

Clint Eastwood tyhle příběhy umí nádherně odvyprávět, prakticky nemám co vytknout, dotklo se mě to velmi. Jen trošičku jsem nevěřil třeba té novinářce co hrála Olivia Wilde, jako je to sexy holka, ale na té tiskovce jsem jí ty slzy fakt nevěřil a právě to bere Clintovi tu pátou, on zbytečně moc někdy přitlačí, kdyby to nechal volnější bylo by to ještě lepší, ale to je opravdu jediná výtka co mám. Ovšem jsem si jist, že pokud by režisér chtěl, aby jste v Richard Jewellovi viděli viníka dokázal by to v pohodě. A ještě jedna věc Sam Rockwell už potřetí těžkej pohodář a sympaťák, ještě jednou nějaká taková postava a já se do Sama asi zabouchnu, jdou mu totiž skvěle. (21.01.2020)

Jak se z národního hrdiny stane nepřítel číslo 1. Clint Eastwood sice stárne (na jaře mu bude 90 let!!), ale nepolevuje. A znovu je velmi intenzivní. I samotné bezmála třicetiminutové čekání na nemilou událost z koncertu v průběhu letní olympiády má tempo, tah na bránu, diváka vtahuje. Následuje několikeré selhání profesní etiky (začne to u Olivie Wilde, následuje dalšími senzacechtivými novináři, všemu předchází kroky zoufalých agentů, kterým při vyšetřování chybí stopy). Od začátku víme, že prosťáček Jewell pachatelem není, kromě úkonů FBI i tlaku médií sledujeme dopad na sekuriťákovu matku. Do široka rozkročené polohy morálky jsou zajímavé a hlavně fungují, samotná práce novinářů a agentů má naopak podivný vývoj a chtělo na tom ve scénáři ještě (docela dost) zapracovat. Baví naopak přestřelky s právníkem v podání v posledních letech nesmírně zajímavého Sama Rockwella. Vitální Eastwood si vybral další z reálných životních osudů, ač jsme o nějakém Jewellovi kdysi slyšeli, dávno jsme zapomněli (stejně tak vyzdvihl nouzově přistávajícího pilota Sullyho, hrdinský čin ve vlaku mířícího do Paříže nebo „hrdinu“ v podobě nejúspěšnějšího amerického odstřelovače v Iráku). Jeho hon na moderní čarodějnici má své momenty, je poctivý, i když tentokrát se o nějaké překvapení nebo silnou pointu nesnažil. Snažit se měl ale víc v otázce emocí, to bych mu vytknul. Možná se sluší připomenout, že pachatel stojící za výbuchem, po kterém zůstali mrtví a přes 100 zraněných, spravedlnosti unikal více než pět let. Pravicový extremista nakonec dostal doživotní trest. 75% (10.02.2020)