Richard Jewell

Clint Eastwood (89 let) je workoholik jako blázen a v důchodu ho to evidentně nebaví. Je skutečně obdivuhodné, jak nejen na tomto filmu není nikterak absolutně znát, jakého věku tento obdivuhodný režisér je a kolik energie stále má. Mimochodem jsem si Richarda Jewella užil více než poslední Clintovo filmy (The 15:17 to Paris, The Mule i vlastně Sully), stále je to jeden z těch tvůrců, jež se vyplatí kompletovat, jelikož si vybírá zajímavé náměty. Konkrétně o tomto, v Americe tolik propíraném případu, jsem vůbec nic nevěděl a to je pro jistou nepředvídatelnost příběhu vždycky ku prospěchu...těch 80% je bezpochyby zasloužených a k tomu všemu je tu můj velký oblíbenec Sam Rockwell, byť s ponožkami v sandálech. A to to přitom tak prošumělo kiny, že jsem to ani extra neregistroval... PS : Paul Walter Hauser loni převedl jednu z nejpůsobivějších proměn a měl být vyslyšen na Oscarech...8/10 (11.05.2020)

Eastwoodova cesta od westernů k morálně burcujícím tématům byla naštěstí poměrně rychlá, takže měl dostatek času propracovat se k dokonalosti. Tato kritika a především varování před narůstající mocí médií se velice povedla. Přes noc z vás udělají hrdinu, ti stejní z vás lusknutím prstu udělají nepřítele státu. Po Vlajkách našich otců zřejmě nejkritičtější Eastwoodův film. Jen mám pocit, že místy Eastwood příliš tlačí na emoce. Ten závěr v restauraci už byl poněkud přes čáru. (13.02.2020)

Clint Eastwood je opět ve formě a po Pašerákovi servíruje nepříemné, autentické a často bezvýchodné drama, jaké tady už dlouho nebylo. Do role trochu přihlouplého, ale v jádru strašně hodného a milého člověka, člena security, který nalezl bombu, snad ani nemohli obsadit lepšího herce než je Paul Walter Hauser (Kingdom), protože jeho mimika, chování a herectví je zde na úrovni a už dlouho jsem takhle nesympatizoval a nesoucítil s hlavní postavou jako zde. Na tak prostý příběh si scénáristé vyhráli, a to zejména s psychickým vykreslením situace, manipulací médií i nátlakem FBI, jejich každodenní dotíravost a ničení života nevinného člověka a ačkoliv se málokdy stane, že by příběh zanechal v divákovi větší stopu, tady je to výjimka a já můžu vklidu říct, že jsem za poslední roky lepší drama neviděl. Napínavé a mrazivé, a přitom tak lidské a emotivní. (30.09.2020)

Další pečlivě odvyprávěné, napínavé a dojemné eastwoodovské drámo podle skutečných událostí, tentokrát se zajímavě nejednoznačným hlavním hrdinou. Aspoň já si až do konce filmu nebyl jistý, jestli Jewell je nebo není vinnen, což tomu dodávalo napětí. Jewell - kombinující v sobě dětskou naivitu a neškodnost s lehce zlověstnou chytrostí, ambicemi a frustrací - je plastický charakter a neznámý Hauser ho zahrál skvěle. A s prostořekým Rockwellovým právníkem jsou dobře kontrastující a sympatickou dvojkou. Zaujalo mě, že frustrující pocit "mám na víc" tu neměl jen Jewell, ale vlastně všechny postavy. (16.05.2020)

Ani ne po hodině už ten film nemá čím překvapit a jede dokola totéž až do konce. Taky mi moc nesedla ta žánrová nevyhraněnost - tlačit to víc do sugestivního dramatu (jako třeba u Výměny) nebo do sociální satiry o neschopnosti federálních vyšetřovatelů a tlaku a sviňáctví médií, asi by mě to chytlo víc. V téhle usedle-sladkobolné podobě je to pro mě jen takový lepší hallmark, u nějž moc nevím, co jím chtěl Eastwood vlastně sdělit. Že mezi námi (cyniky, oportunisty a nebezpečnými psychopaty) existují i hodní hloupí lidé, jimž někdy bývá křivděno? Come on... 60 % (15.01.2020)