Richard Jewell

Až sa nedá uveriť, že to točil Clint Eastwood. Ale to nieje jeho chyba, že to takto dopadlo. Je to chyba, že zaujímavosťou tejto skutočnej udalosti je len 5 sekundový výbuch bomby. Novinárka platiaca za senzačné informácie sexom je až príliš otrlá, Jewell aj jeho matka zas až moc prostoduchí, agenti FBI až prehnane zatvrdlí. Umiernenosť prichádza len so Samom Rockwellom v úlohe druhoradého právnika, ktorý do prípadu vnáša trochu efektného divadla a trochu súkromnej irónie. Kúzelne obracia oči v stĺp, kedykoľvek jeho klient, nočná mora každého advokáta, poruší záväzok mlčania a ako naivný chlapec ponúka pomoc mužom zákona, ku ktorým by tak rád patril a ktorí na neho pritom skúšajú podraz za podrazom. Rozprávačsky je to skrátka máličko nuda, hoci všetky remeslá vykazujú solídnu úroveň a vedľa Rockwella si postupne získa náklonnosť aj hrdina Paula Waltera Hausera, ktorý svoje pohnutia zajedá obrími sústami. (01.05.2020)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Vítěz v kategorii "nejpřesvědčivější prosťáček ve filmu". Eastwood s Rayem a Hauserem to zpunktovali fakt moc hezky a přehledně, takže se nakrmí bez rozdílu skoro všichni. V některých bodech se sice zbytečně černobílilo (novinářka Olivie Wilde je až absurdní karikatura senzacechtivé svině), nicméně výpověď o médiích, která zakousnou každého, kdo se nedokáže bránit, je (nejen) divácky vděčná. Fajn film. (06.04.2020)

Další pečlivě odvyprávěné, napínavé a dojemné eastwoodovské drámo podle skutečných událostí, tentokrát se zajímavě nejednoznačným hlavním hrdinou. Aspoň já si až do konce filmu nebyl jistý, jestli Jewell je nebo není vinnen, což tomu dodávalo napětí. Jewell - kombinující v sobě dětskou naivitu a neškodnost s lehce zlověstnou chytrostí, ambicemi a frustrací - je plastický charakter a neznámý Hauser ho zahrál skvěle. A s prostořekým Rockwellovým právníkem jsou dobře kontrastující a sympatickou dvojkou. Zaujalo mě, že frustrující pocit "mám na víc" tu neměl jen Jewell, ale vlastně všechny postavy. (16.05.2020)

Clint je bombarďák, jeho pozdní tvorba mě dokáže nadchnout. Film vnímám jako důležitý, poněvadž: satisfaction, kterou uvidí mnohem více lidí, než jen ti, kteří tenkrát sledovali americké zprávy. Označit někoho veřejně za zločince, teroristu (v jiných případech za násilníka, pedofila...), zničit mu tak pověst i život a i když je dodatečně očištěn, nikdy už to nebude jako dřív, protože přece "na každém šprochu pravdy trochu", je něco strašného. Takové věci se dějí pod zástěrkou "děláme si jen svoji práci" nebo "veřejnost má právo na informace", síla sdělovacích prostředků je mnohdy ke zvracení, zvláště pokud se pustí do člověka mentálně mírně zaostalého, který ve své posedlosti uniformovanou profesí zachránil životy mnoha lidem. Který to sice možná udělat mohl a ano, je to divný pavouk, který chce být zajímavý, ale dokud mu to není prokázáno, měla by se tak trošku držet pec. A je mi jedno, jestli chtěl Clint nabít Trumpetovi nebo co to má být, názor mám na toto stejný. Jasně, podezření padá na řadu lidí, přítomné nevyjímaje, ovšem co se semlelo tady? Masakr. Vybabrávání s jednoduchým, bezelstně upřímným člověkem, zneužívání pravomocí i jeho dětské naivity, poškození pověsti, psychický zápřah jak pro něj, tak pro starší maminku, která krom toho, že byla vykreslena jako slušná, pracovitá paní, jistě za sebou měla velmi těžký život se svérázným synem. Neznám reálný příběh, nevím nakolik to Clint přifintil, ale řekla bych, že taková paní, v podání úžasné Kathy Bates, byla jistě ráda, že jejich život fungoval jakž takž v normálních kolejích. Richardovo excesy musely být otravné, náročné, přestože úsměvné, čili v měsících, kdy byli oba pod ostrou mediální masáží, v obležení televizními štáby, kdy jejich dům obrátily domovní prohlídky naruby, divím se, že to vůbec přežila. Toto by dohnalo k sebevraždě kdejakou silnou osobnost. Její víra v syna byla obdivuhodná a rozhodně se nelze opírat o "vím, že jsem nevinný, nic se mi nemůže stát." Sam Rockwell si v roli právníka střihl roli dalšího ultrasympaťáka, mám toho chlapa ráda a stupňuje se mi to, chlapík v hlavní roli nesmírně zajímavý, chvílemi dojemný, ... jen ty slzy přepičatěle ambiciózní, neurvalé novinářské hyeny mě tam zamrzely, nepůsobily přesvědčivě. Nebýt toho, jdu do plných. Silný příběh, pěkný film. (08.02.2020)