Richard Jewell

Eastwood je klasik, mám jeho filmy rád. Má cit pre rozprávanie príbehov, netlačí do svojich filmov zbesilé strihy, moderné postupy ani nereálne báchorky. Vie si vybrať tému a s veľkou percentuálnou úspešnosťou ju vie doviesť takmer k dokonalosti. Tento príbeh stojí takmer celý na hlavnom hrdinovi, preto bol výber hlavného herca veľmi dôležitý. Paula Waltera Hausera som videl vo filme Já, Tonya a už tam ma zaujal...a Sam Rockwell a Kathy Bates? Parádny bonus... Hauser zahral neskutočne. Dôverčivý dobrák s veľkým zmyslom pre zákon a poriadok dopláca nielen na svoju ukecanú povahu, ale i na novinársku nenásytnosť a nekonečnou honbou za senzáciou. Je to smutný pohľad na človeka, ktorý nežil úplne ukážkový život a práve tieto jeho prehrešky minulosti mu v mnohom zkomplikovali situáciu. Na druhej strane práve toto z neho robí človeka, ktorého si divák rýchlo obľúbi a fandí mu až do samého konca. 80%. . (07.04.2020)

Film devadesátiletého republikána, který má samozřejmě mnoho technických kvalit, ale náhodou zrovna jeho vztah k médiím a jeho potenciál být využit v proti-mediální kampani konzervativců je jak vecpaný z jiného žánru. Najednou se nekouká na iluzi autenticity, ale co nejefektnější vytvoření nepřítele - bez ohledu na historické skutečnosti. Z novinářky, která v realitě podlehla už před lety rakovině, je tu udělána kariéristka, co vyměňuje sex za informace, pro což není žádné podložení, ale ona už se bránit nemůže, že jo. Vyšetřovatelé to schytali jen o kousek míň. Rozhodně zajímavý kus politické propagandy pro 21. století - kvalitní víceméně realistické oscarové drama prodávající potřebný narativ o zlých médiích a neschopných vyšetřovatelích honících nevinné muže. Film o němž nejde říct, že je příšerný a že na něm hodně lidí neodvedlo dobrou práci. Stejně tak nejde říct, že naprosto lže, protože některá média se vůči Jewellovi očividně zachovala špatně - na druhou stranu jde o unikátní anekdotu a ten film ani zcela nezastírá, jak moc dávalo smysl myslet si, že Jewell je vinný. Nepochybovala o tom řada lidí, co se s ním a jeho policejní fetiší v minulosti osobně setkala - šlo zkrátka o souhru nešťastných náhod, která musela vést k momentálnímu selhání systému. Upřímně řečeno tenhle případ není ani moc ilustrativní a nefunguje příliš dobře jako metafora nějakého zásadního systémového problému, naopak od nich implicitně odvádí pozornost. (28.02.2020)

Velice kvalitně natočené drama podle skutečných událostí. Richard Jewell zachrání stovky lidí, stane se z něj hrdina, aby ho vzápětí média a FBI obvinili, že to on je atentátník. Totálně mu zničili život, jen aby to měli na koho hodit. Celých 6 let si někteří o něm mysleli, že to udělal, až po 6 letech našli skutečného pachatele. A 5 let na to dostal infarkt. Opravdu emotivní příběh a musím ocenit výkon Sama Rockwella, který opět válel. (22.11.2020)

Clint Eastwood je opět ve formě a po Pašerákovi servíruje nepříemné, autentické a často bezvýchodné drama, jaké tady už dlouho nebylo. Do role trochu přihlouplého, ale v jádru strašně hodného a milého člověka, člena security, který nalezl bombu, snad ani nemohli obsadit lepšího herce než je Paul Walter Hauser (Kingdom), protože jeho mimika, chování a herectví je zde na úrovni a už dlouho jsem takhle nesympatizoval a nesoucítil s hlavní postavou jako zde. Na tak prostý příběh si scénáristé vyhráli, a to zejména s psychickým vykreslením situace, manipulací médií i nátlakem FBI, jejich každodenní dotíravost a ničení života nevinného člověka a ačkoliv se málokdy stane, že by příběh zanechal v divákovi větší stopu, tady je to výjimka a já můžu vklidu říct, že jsem za poslední roky lepší drama neviděl. Napínavé a mrazivé, a přitom tak lidské a emotivní. (30.09.2020)

Může za to zřejmě nevýrazná mediální kampaň, ale na nový film od Clinta Eastwooda se prostě nechodí. Důkazem je i fakt, že poprvé v životě jsem seděl v kinosále sám. Přitom to bylo v centru Prahy a ve 21:30, kdy je na podobné filmy ještě slušná návštěva. A v případě tohoto snímku je to opravdu škoda. Dost se totiž povedl... Pokud Clintovy filmy sledujete už nějaký ten rok, vůbec vás nepřekvapí, že film je opět výrazně sentimentální. Obdobně jako "Sully: Zázrak na řece Hudson" navíc míří na amerického hrdinu, který zachránil nespočet životů a posléze se neprávem dostal na pranýř společnosti. A právě onen "hon na čarodějnice" je tady naprosto skvělý. Perfektně obsazený Paul Walter Hauser (Richard Jewell) je totiž dokonalým prototypem "hodného ňoumy", který se pro svou sociální odlišnost dostal do problémů. Od začátku až do konce je vám proto velmi sympatický a jeho stíhání na vás má výrazný psychický dopad. To stejné platí i pro ostatní postavy a herce. Když Eastwood chce, aby vám byl někdo krajně nepříjemný, tak je vám ten člověk krajně nepříjemný. Ideálním příkladem je jinak sympatický Jon Hamm, který tady hraje "blbečka" z FBI. V návaznosti na to mám ale problém s Kathy Scruggs (hraje Olivia Wilde), která prakticky celé to peklo rozpoutá a na konci ji Clint vykreslí jako neuvěřitelně citlivou osobu. Je to v rozporu s jejím předchozím hyenismem, ale vy to vlastně berete. A takhle by to podle mě moc nešlo. Za zmínku stojí ještě Sam Rockwell, který se dostává pod kůži divákům po celém světě. Po "Třech billboardech kousek za Ebbingem" a "Králíčkovi Jojo" má další výraznou roli, ve které toho chlapa prostě musíte milovat. Celkově je tak film vysoce komplexní, ale pokud podobné snímky nemáte rádi, tak vám 100% nesedne. Protože toto je ryzí "hra na city", na kterou buď přistoupíte, nebo ji budete nenávidět. (23.01.2020)