Přízrak

Málo slov, no napriek tomu snímok toho povie veľmi veľa... O smútku zo straty milovanej osoby, večnom kolobehu a neúprosnosti času... Priznám sa, trocha som sa zľakol toho žánrového zaradenia poetický, no moje obavy boli zbytočné, a to aj napriek extrémnej uťahanosti snímku. Zvláštnym spôsobom to na mňa zapôsobilo, tak silne, že nad niektorými scénami som ešte dlho po skončení filmu premýšľal. Skrátka, taká filozofia bez slov, možno niečo o čo sa z časti pokúša aj Malick, no u neho mi to akosi nešmakuje. Slušný nadpriemer. 80/100 (15.10.2017)

Za mňa super. Pomalé, pracujúce s mystifikáciou a s konvenciami, ktoré o duchoch máme a ktoré poznáme a pritom to zostáva veľmi svojské a ku koncu v rámci presahu aj určitým spôsobom poetické. Nie je to o postavách, je to skôr o zamyslený. A duch v podaní Casey Afflecka je do určitej miery veľmi smutným hrdinom, ktorého je na jeho púti veľmi zaujímavé sledovať. Každopádne pre mňa artová záležitosť..ktorá je pre mňa úplne lahodná a funkčná. Pozriem si to s radosťou znova aj kvôli výbornej hudbe. (13.10.2017)

Enter the Void bez nahoty, prostituce, drog a neustálého sexu. Jo, já bych čekal, že bych si řekl, že by se mi ten film mohl líbit, protože vypadal hodně slibně. No, jenže výsledek je jiný. Nejhorší na tom filmu je to, že je strašně nihlistický. A to i oproti Enter the Void (ano, fakt, nedělám si prdel), protože tam je aspoň nějaká naděje, tady ten film je celý v beznadějné situaci a beznadějně i končí. Asi to nejoptimističtější, co film říká, je to, že si máme vážit každé chvíle našeho života, protože po něm už nic lepšího nebude. I to je pozitivní myšlenka jako prase, ale teď to nechme být, film nemůžu odsoudit jenom kvůli tomu, že je depresivní, vždyť spousta filmů je na tom vyloženě postavená a já jim třeba dám 5*, protože jsou fakt skvělý, třeba tohle. Tohle je ale hlavně strašně utahané. Mě dlouhé záběry nevadí, když mají nějaký význam, ale můžete mi prosím vás říct, proč musím koukat 5 minut na Rooney Maru, jak jí koláč a pak se jde vyzvracet? Poetické to nebylo, význam v příběhu to taky nebylo. A takových dlouhých zbytečných scén je tam víc. Příběh vypadá z obsahu dost dobře, jenže se z toho vyklube nikdy nekončící deprese bez kousku naděje, přitom by to nějakou naději chtělo, ono si to o ni i zoufale žádá. Ale ona nepřijde. Pravda, někoho uchvátil vizuál, já se tomu ani nedivím, poetické je to dost, i když je to utahané, ale kruci, jak si mám zamilovat film, ve kterém není naděje? Navíc myšlenka filmu je, že po smrti nic není, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že se to bálo jít víc do hloubky. Ono mi v celkem dost částech přišlo, že si to hraje na nějaký velký art a přitom to je docela prázdné. Plusy tam jsou, kamera je dobrá, má to poetické záběry (díky Bohu, že tam ten vesmír byl, když už je na plakátu), hudba je vybraná dobře a nápad s prostěradlem se mi líbí (a dokonce mi ten duch pak připadal roztomilý, což říkám jako člověk, kterému jen tak něco roztomilé nepřijde). Víc lepšího v tom ale nenajdu ani náhodou. 2* (31.03.2019)

Chtěl jsem počkat až budu mít tu správnou náladu a pak si film pustit. Přesto mě to nesedlo, tak jak by mělo. Je to zajímavě natočené, jsou tam působivé scény, myšlenky, spoustu věcí se mi dost líbilo. Ale taky mě to tolik nebavilo. Místy jsem se nudil a bylo to na mě až moc artové a divácky nevděčné. Nicméně pořád dokáži ocenit, že to není prázdné a ten konec to jen potvrzuje. Rooney Mara a Casey Affleck dokáží i na minimu prostoru být uvěřitelný a jejich příběh působit osudově. Režisér David Lowery je hodně šikovný a rozhodně ho budu sledovat s čím přijde dál. (29.09.2018)

Tak tenhle minimalistický artový kousek jsem si užil naplno. Beru zpět, že v posledních letech nevznikla žádná pořádná duchařina. „Tebe tu něco drží, že se nechceš stěhovat, viď?" A vskutku, něco ano, to ale zjistí divák až na konci. Místy uhrančivá hudba, výborná kamera, statické záběry, kdy se jeden přistihne, jako by byl v roli voyera, a čas. Jedna z pro mne nejúžasnějších scén je moment, kdy duch se ocitá na staveništi, následně v ultramoderní budově a kráčí vstříc vzdáleným neonům futuristického města. A pak samozřejmě úplný závěr. Pootevřené dveře napoví........je čas jít. Krásné. (14.12.2020)