Sidney Hall

Zaujímavý film, ktorý sa v podstate odohráva v troch etapách Sidneyho života. Trvalo mi naozaj dlhú chvíľu, kým som sa v tom náročnom troj-etapovom koncepte ako tak zorientoval a dal som si to do nejakého zmysluplného celku, ale postupne to všetko do seba zapadalo - aj keď tie dôležité spojivká príbehu sme sa dozvedeli až na úplnom konci. Finálny príbeh so všetkými okolnosťami teda vyznel naozaj zaujímavo. Aj keď akosi nechápem (pozor spoiler), prečo Sid podvádzal Mel, keď ju tak bezhranične ľúbil. A takých nelogických vecí tu bolo v podstate viac. Napriek vynikajúcemu konceptu a formátu, ktorý absolútne nedal šancu priamočiarosti, som ohľadom dejovej línie až tak spokojný neni. Hoci potenciál takýchto filmov o spisovateľoch dáva obrovský priestor na hru s balansom na hrane reality a manipulácie. Myslím, že aj tu sa s tým dalo pohrať aj ďaleko viac... (07.07.2018)

Ďalšie melancholické hľadanie seba samého. Takýchto stratených postáv je vo filmovom svete neúrekom, hlavne v poslednej dobe; to však Sidneymu nezabránilo v tom, aby ma vtiahol do seba a donútil stratiť sa s ním. Ako je tu už viackrát spomenuté, je to niečo medzi Charliem a jeho tajomstvami, 13 Reasons Why a (veľmi) vzdialene na mňa dýchla aj atmosféra môjho milovaného Úteku do divočiny... Ale aby ste ma nepochopili zle, toto nie je žiadna kópia vyššie uvedených. Shawn Christensen iba veľmi efektívne využíva ich najlepšie prvky a pridáva aj niečo svoje; vzniká tak niečo temnejšie než Charlie, depresívnejšie než 13 Reasons Why, no zároveň je to prostý a trpký príbeh o láske. Na Zmiznutie Sidneyho Halla musíte mať náladu, nepomýlte si ho s feel-good filmami. Ja som sa s ňou o malý kúsok sekla a tak dávam "iba" 4* a netrpezlivo čakám na ďalšie Lermanove úlohy, pretože ten chalan nemá chybu. (21.03.2018)

„Mám záchvaty paniky, Harolde“. - „To je dobře. To mají všichni moji klienti.“ - „Jo, ale žádný z tvých klientů není pod takovým tlakem.“ - „Žádný z mých klientů nemá takový talent. Kdybys tyhle záchvaty neměl, dělalo by mi to starost.“ - „Tentokrát je to jiné. Vidím věci. Věci, které nejsou skutečné. Třeba teď to vypadá, že nemáš kalhoty.“ - „Já je taky nemám...“ Před zhlédnutím jsem měl trošku obavy, aby to nebyla jen předělávka filmu Ten, kdo stojí v koutě, přece jen, stejný herec, „outsiderovská“, introvertní postava, která píše a je zároveň sama sebe hledající …některé motivy byly podobné, film však šel svou vlastní cestou. Už způsobem vyprávění, kdy si divák názor na některé situace a v konečném důsledku i postavy postupně upravuje, tudíž musí být neustále ve střehu, protože i zdánlivě nepodstatný moment může být jedním z důležitých střípků do skládačky života hlavní postavy. Příjemně melancholické nálady se tu ovšem člověk nakonec přece jen také dočká, jen v o něco posmutnělejší verzi. S hodnocením končím též na solidních 4*. (04.08.2018)

Ten film se snaží sedět zároveň na židli "mnohovrstevnatý mindfuck s komplikovanou strukturou vyprávění jako Fontána" a na židli "sociální sonda do traumat lidí na předměstí". A já myslím, že mu to škodí. Začátek je super, to vás táhne ta narativní divočina - ale v půlce filmu už nejenže víte, co se stalo, ale bohužel i co se bude dít dál, a jen koukáte, až hrdinové dokončí oblouky, které si už ale sami dovedete domyslet. Po téhle první půlce by měla asi naskočit ta sociální sonda do traumat, ale ta na mě působila dost ploše, studeně. Postavy mají problémy, ale neprocítíme je, vidíme je jen z dálky. Místo toho, abyste si řekli "omg, on zažil XY, to je hrozný, ta scéna mě úplně rozebrala", si řeknete "jo, on zažil XY a proto odjel tam, čímž se propojí tahle linka s touhle, dobrý". A tím, že Sidneyho pořád někdo chválí za to, že je jeho psaní "upřímné a syrové a opravdové", je jen zřetelnější, že Christensenův náhled do závažných traumat není. On má tu lidskou bolest jako motivace pro posunování postav v příběhu, ne jako něco, co upřímně a do hloubky zkoumá. A to je pro mě škoda. Chtěl bych tomu moc dát 4* - obecně mě tahle témata a styly vyprávění baví - ale tady to prostě nějak není. (19.08.2018)

Přesně, jak tu uvedl uživatel Enšpígl. Film roste a padá na Sidneym. Největší deviza filmu pramenící z tajuplného samotářství Sidneyeho v přítomnosti, je utopeno v paralelním vyprávění jeho minulosti, které rozebírá to, proč se ze Sidneyeho stal samotář. Po shlédnutí jsem byl ale poměrně na rozpacích. Nevím, jestli jsem v těch myšlenkách, co film nabízel, dokázal najít něco, co by mě víc vtáhlo do děje. (10.01.2019)