Procesí k panence

Agitka v tradičním duchu to bohudík není. Dá se na to celkem koukat - i bez trpkého úšklebku. Není to vyloženě prorežimní, ale - danou situaci to nijak zvlášť nezatracuje a nehanobí, spíše to problém kolektivizace nemístně bagatelizuje, marginalizuje, odsouvá na vedlejší kolej a celý ho "demaskuje" jako naprostou malichernost. A jestli si jistým způsobem střílí ze soudruhů agitátorů, tak z vesnických "pánbíčkářských" babiček o to víc. Závěrečné odhození věnečku, víry a náboženství je doslova odporné. Tohle nebyl trezorový film v první řadě kvůli svému obsahu, nýbrž kvůli osobě režiséra (který na druhou stranu dokázal v padesátých letech natočit celou řadu čistokrevných agitek - stáčí jmenovat ty čínské obludnosti). Ale nehodnotím ho z hlediska ideologického - to se mi jakožto potomkovi největšího vesnického "kulaka", který se po zabrání svého majetku ocitl u jedněch vidlí se svým synem děkanem, který od kazatelny putoval nejprve do dolů a po propuštění do kravína, vyloženě zvedá žaludek a na něco tak nesympatického jako pány agitátory, kteří zlovolně vyřvávají "A kdo vás nutí?" bych nejraději co nejdříve zapomněl. Hodnotím to jako zručnou, režijně zvládnutou práci, která by možná bez osobní zainteresovanosti a bez znalosti historického zákulisí i slušně pobavila. (06.07.2005)

Agitovat se musí s citem! Proticírkevní klima, panující v Československu zhruba od konce čtyřicátých let, patrně nejsilněji zasáhlo venkov, kde navzdory novým politickým podmínkám stále přetrvávaly tradice, spojené s pravidelnými křesťanskými zvyklostmi. Násilná socializace postupně zcela nebo velmi výrazně utlumila jakékoli projevy víry, čímž celkově přispěla ke katastrofální ateizaci společnosti. Jasného film je nechutným obrazem takové akce, plně odpovídající oficiálním požadavkům s čitelným cílem a předpokládaným vyústěním. Jako pranýř zde slouží uspořádaní tradičního procesí, narušovaného jak přičinlivými agitátory, tak projevy typické civilizační aglomerace (otázka, proč poutníci nejedou raději autobusem). Obsahem pak měšťácky povrchní a prvoplánově zesměšňující (scéna, kdy agitátoři-komunisté převezmou korouhev a sochu Panny Marie). Plejáda vynikajících herců ve vysloveně negativních rolích, těžko se ptát, proč se tu objevil i Josef Kemr, v reálu silně věřící člověk. Chápat tento film jako cokoli odvážného je absolutní nonsens. Naopak, je to jen další komunistická špinavost, za kterou by se měli její tvůrci v čele s Vojtěchem Jasným stydět. (16.04.2011)

To jsme se ale zase nasmáli!!! . . . Jasný si hraje na dobovou satirku, kolchozně komunální, antiklerikální, kolektivizační - doslova kolektívně rodinnou taškařici, až si jeden říká, že ve své době se museli pionýři, svazáci i soudruzí a soudružky někde na >filmovém festiválu pracujících< za břicha a všelijaké legitky popadat... %-D . . . Kupodivu nutno s odstupem let uznat, že v kontextu doby a společenské atmosféry i čistě formou to v rámci žánru(!) zjevně vůbec není až tak blbé, jak by bylo možno očekávat, jen je třeba si taky uvědomit, kolik zla a bolesti a bezpráví a zničených rodin a živobytí ta skutečná kolektivizace na venkov zase přinesla! . . . A je škoda, že Jasný promrhával svůj talent v takových pitominkách, protože jak jde o >plenárky< , tož to jde o zdraví a "agitátoři" vs. "sousedi" jsou zatraceně ideologicky ožehavé téma... Nu ano, mistrovi to protentokrát odpouštím - a jak říkám, je to prostě dobová, byť ideologicky zabarvená SATIRA! Tož práci čest, soudruhu Jasný, nám je to jasný... ;o] - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách >procesních< , hodnocení po repete 28.12.2011 na >satirické jedničce< přiznávám hodně nadsazené 351., smířlivý komentář s velkým nadhledem a projednou zas bezmeznou tolerancí zde jako třiadvacátý - 28.12.2011) (28.12.2011)

Oproti padesátým létům ideologický a agitační tah na branku ubral na síle. V PROCESÍ K PANENCE a v řadě dalších filmech se už tolik netlačí na pilu (i když i to je relativní), věci se nedělají (a nenatáčejí) tak do očí bijícím a polopatistickým způsobem. Nevím však pořád, jestli je to dobře nebo ne... Rozhodně po stránce ideologické to přináší větší a lepší výsledky - imho infiltrace ideologického balastu je úspěšnější a lépe stravitelnější. Zároveň mi však tato odlehčenější propaganda připadá o to nebezpečnější - zasmějeme se, odlehčíme to, zašprýmujeme i na téma agitátorů, ale nakonec... nakonec přece jen pustíme to Staré, Iracionální a Nepokrokové k šípku a začneme si to s Kolektivizací; prostě: "tak, jak to má být". A role Vojtěcha Jasného? Nevím, neznám jeho životní peripetie a názory. Tento film mi však přišel jako dílo rozervaného umělce - toho, který chce na straně jedné točit, na straně druhé jsou mu jasně vymezeny mantinely, pro něj příliš úzké a stísňující. Ve filmu zkouší kompromis... nedivím se, že v reálném životě nakonec volil cestu emigrace. Shrnuto a podtrženo: Po formální stránce výborně natočené dílo; po stránce obsahové odlehčeně agitační. (07.07.2005)

Prd! ... Procesí k panence je sice o tom, jak se rolnící na vesnici úspěšně kolektivizují a jistě skutečné poměry idealizuje, ale to si nejspíš ještě žádnou agitku neviděl a nevíš, co to je, když tvrdíž Lomozi, co tvrdíš. Tenhle film byl v roce 1961 odvážný, protože komunisticko-katolické hašteření odhaloval jako frašku bez povinného oslavného a patolízalského patosu. V roce 1961 nebylo možné tento film natočit jinak než, že se vše ve prospěch kolektivizace obrátí. To by totiž potom ten snímek nebyl promítán a šance režísera, že ještě něco natočí by se výrazně zmenšili. Jasný možná nebyl největší hrdina, ale nebyl ani stranický slouha. (12.06.2004)