Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tři povídky odehrávající se v městě, které proslavil zpěvák Elvis Presley. Děj svého dalšího celovečerního filmu režisér Jim Jarmusch umístil do Mephisu, do rodiště známého zpěváka Elvise Presleyho. Tady se odehrávají tři tragikomické povídky a obrazně tvoří vagóny téhož vlaku. První je o mladém manželském páru z Japonska, dvojice přijela za rockenrolovými hrdiny a ještě si naplánovala návštěvu v Gracelandu. V druhé části Italka Lousia čeká na letadlo, jež ji má odvézt rakev se zemřelým manželem zpět do Říma, vše se ale poněkud zkomplikuje. Poslední povídka pojednává o skupince nočních výtržníků, kteří se uchýlí do téhož hotýlku... Vtipné a nezvyklé je zobrazení města očima cizinců, spojitosti mezi jednotlivými povídkami jsou vyjevovány postupně, z různých pohledů. Nezávislý filmový tvůrce také jakoby byl fascinován vytvářením souvislostí mezi různými prvky vyprávění, a tak „prostřídá" hned několik žánrů, přes nekonvenční variaci na romantickou komedii, duchařský příběh až po svérázný kriminální thriller. (Česká televize)

(více)

Recenze (154)

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Poslední dobou jsem přišel na chuť Jarmuschovým filmům a po skvělých kouscích "Mrtvý muž" a "Noc na Zemi" jsem si dal i tento snímek. Bohužel však nedosahuje kvalit zmíněných filmů a tempo vyprávění je hodně vlažné. Jarmusch nám představuje tři povídky, které spojuje podivný hotel s ještě podivnější recepcí a Elvis Presley. I když se jedná o slabší kousek z Jarmuschovi filmografie pořád má něco do sebe a převážně poslední povídka se Stevem Buscemim mě hodně pobavila. ()

Rami 

všechny recenze uživatele

No nevím jak to říct... ale byla to místy (a to dost často) velká nuda, kdy se opravdu nic nedělo a film se neuvěřitelně natahoval. Všechny části (hlavně ta první) měly známky příjemně jemného humoru a stylizace (dokonce tu hrál Buscemi a Braschi), ale bohužel to ta tmavá a prázdná místa vynahradit prostě nemůže. Za normálních okolností bych přivřel obě oči a dal tomuto dosti vleklému snímku 3 hvězdičky. Ale jelikož tu všichni hodnotí až nepochopitelně kladně, zredukuju své hodnocení na 2 hvězdičky (53%). ()

Reklama

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Možná proto, že ke mně Tajuplný vlak dojel až jako šestý Jarmusch v pořadí, jsem teď skoupější v hodnocení a kdo viděl Noc na Zemi, Mrtvého muže, Cestu samuraje, tak mě pochopí (a třeba taky ne). Opět je to ale setkání, které obyčejné přebásní na výjimečné (třeba když si Japonka prohlíží album a porovnává Elvise s Madonnou, Sochou svobody.... ) a které dává tušit, že Jarmuschův vlak se začal rozjíždět správným směrem. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Abych mohl dát tomuto filmu pět hvězd, musel by mi Jarmusch vysvětlit, proč ho tak blbě nazval (od boku navrhuji možná laciné, ale jistě příhodnější Blue moon) a hlavně, proč ho po finální scéně (v pokoji 22) nastavil (a oslabil) tou zbytečnou epilogovou sekvencí. (Už v první povídce jsem měl na dvou místech pocit, že právě teď by mohla krásně skončit – nakonec jsem byl ale rád, že proběhla v celé své kráse; snad jsem sentimentální, ale její vrchol vidím ve větě „obejmi mě“ – zvrat vystupňované osamocenosti). Ke kompozici lze říci, že od první ke třetí povídce se stupňují některé motivy: Blíž k Americe, dál od Elvise. Dál od Elvise, blíž k Elvisovi. Nejprve Asiaté, potom Evropanka, nakonec samotní Amíci včetně domestikovaného Angličana. Nejprve Elvisovi adoranti (kteří si toho Elvise v jeho městě vlastně moc neužijí), pak žena, jíž je celý Elvis ukradenej (nicméně se jí osobně zjeví) a nakonec chlápek, který ho nesnáší (ale všichni ho podle něj nazývají). Nejprve japonský páreček téměř bez kontaktu s místními, pak Italka neustále s místními konfrontovaná, nakonec Angličan, který už mezi místní patří. Snob (3 hv.) má možná pravdu, že třetí povídka se předchozím dvěma nemůže rovnat: všechno je v ní přes její efektní humornost tak prachsprostě "ze života", přitom tak chtěně a strojeně - už od chvíle, kdy si chlastající anglánský dělník, kterému zrovna celej svět ublížil, začne v baru hrát s bouchačkou. Musím nicméně připomenout, že všechny tři povídky tvoří provázaný celek. A právě poslední povídka, která celek synchronizuje, se na rozdíl od předešlých týká výlučně domácích, Memphisanů (přestože ani zde ústřední postava nepochází z Ameriky). Je tedy v pořádku, že je zcela jiná. Mystery Train jako celek je film Američana o Američanech v konfrontaci s cizinci konfrontovanými s Amerikou. Když se nad tím zamyslím, musím obrátit svou původní výtku: nehledat "lepší název", nýbrž podřídit dílo jeho názvu: Mystery train je tedy vlak jedoucí do Ameriky (do které se vlakem dojet nedá). Blíží se k ní a zároveň se od ní vzdaluje. (Že je vlak jedoucím místem, v němž se na své cestě náhodně střetávají a vedle sebe bytují lidé vzájmeně cizích osudů, nemusím zdůrazňovat.) ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Keď sa na úvodných titulkoch objavil Jim Jarmusch, znepokojilo ma to, pretože k jeho filmom mám zatiaľ ambivalentný vzťah. Náladu mi vylepšil Elvis Presley s jeho Mystery Train, ale potom už nasledovala iba vyčerpávajúca dvojhodinovka. Nekonečne dlhé zábery na chôdzu jednou ulicou, striedali rovnako dlhé zábery na chôdzu inou ulicou. Raz kuliovsky vláčili kufor, inokedy hŕbu časopisov a na záver dve fľaše kradnutej whisky. Nebolo všetko iba zlé. Prirodzene, že som si všimol rôzne náznaky, jemný humor, kritiku, páčili sa mi tie dve postavičky v hoteli, ale viac ako dve hviezdičky aj tak nedám, pretože som od filmu vstal vyčerpaný a znechutený Jarmusch-Nejarmusch. ()

Galerie (58)

Reklama

Reklama