Ghost Dog - Cesta samuraje

Pôvodne som tu na začiatku plánoval citovať jedno z tých pasáží samurajského kódexu, ale žiadne som si nezapamätal. Preto budem citovať zo začiatku filmu z prvej piesne RZA - No fight, no life. Ghost Dog je skutočne výnimočný film. Keď som si po prvý raz čítal premisu, zloženú z pojmov ako černoch, profesionálny zabijak, samurajské tradície, holuby, hip-hop, mafiáni, Forest Whitaker, Jim Jarmush, francúzsky hovoriaci zmrzlinár a ľahká japonská poetika, zahmlilo sa mi pred očami. Nechal som sa však viesť celkovým hodnotením a Červenákovým komentárom, a neľutoval som. Príbeh osamelého černošského, trošku silnejšieho samuraja počúvajúceho hip-hop a priateliaceho sa iba so svojimi holubmi a zmrzlinárom, ktorý nevie ani ň po anglicky, je zaujímavý, napínavý, ale aj miestami zábavný. Má svoje príjemné, pomalé tempo, výborný hudobný podkres a skvelého Whitakera. A dokonca má svoje vlastné posolstvo. Takýto vkusný žánrový mix sa urodí raz za päťročnicu. V tom lepšom prípade. (21.11.2013)

Dle mého soudu se jedná o dokonalý film. Staré japonské kodexy mají něco do sebe a škoda že v dnešní době je již prakticky nikdo nectí. Forest Whitaker se dokázal přetavit v jednu opět výraznou postavu a vdechl jí život tak jak by to možná nikdo jiný nedokázal. Upřímně mám tohoto herce opravdu moc rád, protože jej těžko přehlédnu a není to jen kvůli jeho postavě:) Jako gangsterský film Cesta samuraje je rozhodně kultovní záležitostí. 90% (07.10.2007)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Jednoduchy příběh neobyčejně podaný. Whitakera jsem snad ještě nikdy neviděl tak cool a dialogové scény mezi hlavními účastníky jsou famózně vyšponované. Je znát, že režisér je starý mazák. Jednoduchá, televizně vypadající, přesto však v některých aspektech výborně vybroušená věc pro úzké divácké spektrum. (10.01.2010)

Rozhodně zajímavě podaný snímek, co jako špína zaleze hluboko pod nehty a nechce ven ani plochým šroubovákem. Film mě obsadil jako vojenská jednotka nepřátelskou základnu a za žádnou cenu se nechce stáhnout. Nejhorší je, že sám nevím, čím to. Skvělým Whitakerem?? Podmanivým RZAem?? Samurajským kodexem, ze kterého je pravidelně citování?? Dabingem?? Možná směsicí všeho. A za důležité považuju i to, že nemám potřebu se na film podívat znovu, protože mě naplnil něčím těžko popsatelným ... nehmatatelným... možná třeba za tři čtyři roky se k němu dostanu opět, ale teď mám pocit plnosti a komplexnosti. Moc pěkný, nestandartní... 90% (07.06.2013)