Rampage Ničitelé

Dwayne Johnson, přerostlá gorilla, ještě větší vlk a úplně největší krokodýl. Zní to děsně cool, ale bohužel se tvůrci dost drží při zemi. Pořád ale zůstává nenáročná zábava, která občas vytasí slušně vypadající akční scénu, ale chybí jí cokoliv, čím by se odlišila od jiných filmů, kdy něco velkého ničí velké americké město. V rukách takovýho Berga nebo Baye, to mohla být přeci jen lepší jízda a popravdě i ten Dwayne se tu docela nudí. (02.05.2018)

Viděl jsem dva filmy Brada Peytona s Dwaynem Johnsonem, oba byly pitomé a moc mě nebavily. Tenhle je také pitomý, ale bavil mě o něco více. Odsýpal a šlo v něm opravdu jen o to, aby se monstra pomlátila a hlavní hrdinové přežili, to vše pokud možno efektně a heroicky. Z tohoto pohledu se mi na Rampage dívalo mnohem lépe než na letošní Godzillu 2, ačkoliv žádný skvost to také není. Ale co. (06.07.2019)

Velikonoční oddechovka se zmutovanými zvířaty a The Rockem. Dnešní optikou můžeme na Rampage nahlížet jako na předkrm Godzilla vs.Kong. Svižné akční tempo, ničení, řádění a zběsilosti je ve filmu habaděj a divák se nenudí. Kdybych to byl býval viděl v kině, tak bych byl býval možná dal i o nějakou hvězdičku více. (02.04.2021)

"Ty pokusy děláme z jistejch důvodů a oba víme, že pro blaho lidstva to není." Genetický pokusy považuju za svinstvo, ale bez nich bych zase neviděl, jak vlk trhá vrtulníky, gorila vrhá tanky po armádě a zmutovaná vodní ještěrka kouše letadla. A přišel bych o něco? No jistě! Přišel bych o spoustu prostý adrenalinový zábavy. Taky bych přišel o první film, ve kterým je The Rock bez pochyby to nejmenší zvíře. Kromě toho mě dost bavil sprostej albín, zábavnej byl i agent kovboj Russell, s Dr. Caldwellovou bych si zase rád vyměnil tělesný tekutiny a se zápornou Claire asi taky. Prostě primitivní zábava pro lidi, kteří se chtějí bavit a logiku hledají až po zhlédnutí filmu při řešení problému P versus NP. (02.02.2019)

V očakávaní "najhoršieho filmu roka" som bol nakoniec príjemne prekvapený, že ma tá všeobjímajúca tupota neiritovala až tak, ako som očakával. Dokonca som pociťoval aj mierne guilty pleasure. To samozrejme zahŕňa aj občasné ťukanie si na čelo, bez toho by to však "nebolo ono", že. To sa týka ale aj dialógov a tam už to ťukanie si na čelo nie je takým spestrením pozerania filmu, ktorý samí tvorcovia považujú, aspoň dúfam, za nesmiernu hovadinu. Mám taký dojem, že Peyton s Johnsonom ešte nepovedali posledné slovo, v sľabšej chvíľke to s nimi potom možno tiež znova skúsim... (19.07.2019)