Mimo zákon

Jarmuschův snímek MIMO ZÁKON vypráví příběh tří „společenských vyděděnců“ - Zacka (Tom Waits), Jacka (John Lurie) a Roberta (Roberto Benigni). Jejich jednání „mimo zákon“ je jednoho dne dovede na stejné místo (celu). Odtud připravují další akci ležící svým dosahem „mimo zákon“. Snímek MIMO ZÁKON opět (jak je u Jarmusche typické) patří do „škatulky“ - minimalistický opus. Jim Jarmusch šel dokonce tak daleko, že z filmu vypustil i jedinou „akčněji“ laděnou scénu. Snímek tedy není vhodný pro nikoho, kdo ve filmech hledá akci, vzrušení, bitky, mordy a hektolitry krve. Snímek však vřele doporučuji každému koho zajímá problematika „společenské vykořeněnosti“ a hledání si svého místa na světě a dále pak každému komu se líbí kvalitní "americká nezávislá filmová tvorba“, bravurně zvládnutá práce s kamerou, výborné herecké výkony, inteligentní humor a v neposlední řadě písně Toma Waitse. (07.09.2003)

Klidně bych se na Down by Law díval 5 hodin a pak řekl:"Hej, proč jste to, sakra, vypnuli?" Pak bych šel v extrémně dobré náladě do práce, vrátil bych se domů a dal si to celé znova, ale přes prostěradlo a promítačku. Večer bych si nalil víno, pustil Toma Waitse a připadal si jako v kulturním ráji. Nakonec bych si Jarmusche přidal do oblíbených režisérů. Jednak proto, že cokoliv jsem od něj viděl bylo osobité a samozřejmě výborné a jednak proto, že tak to má být. Perfektní v úplně každé částici. (23.02.2014)

Od Jarmusche mám jiné srdcovky, v kterých všechny jednotlivosti slouží celku – tady na mě některé „vyhnívací“ pasáže a občas i ta krásná černobílá kamera ještě působí dojmem lehkého exhibičního naschválu. Boží momenty jsou ale v drtivé převaze. — Vždycky mi vrtal hlavou ten název a teď jsem k němu našel vysvětlení údajně přímo od Jarmusche: Když jste byli v půli osmdesátek v pouličním slangu s někým „down by law“, byli jste si hodně blízcí, chránili jste se navzájem; a ještě předtím ve vězeňském slangu, když byl někdo váš „down by law“ a pustili ho dřív než vás, zašel za vaší rodinou nebo se vám venku o někoho postaral, když bylo třeba. A přitom to byla fráze, která zněla, jako kdybyste byli utlačovaní zákonem – líbil se mi ten rozpor. Tož ja, teď už to dává lepší smysl. (29.09.2015)

Nebýt toho humoru, tak je to jenom taková mdlá historka, která díky nemálu hluchých míst na svoji stopáž fakt nevystačí. Ale ono tu o ten humor šlo především, takže mi to tolik nevadí. Vleče se to, ale je to příjemné, příběh je dobře vymyšlený (a hodně se mi líbil konec, na kterém je vlastně zajímavě ukázané, že bez Roberta by Zack s Jackem moc dlouho pospolu nevydrželi, což je znát i u scény s táborákem), postavy sympatické, dialogy jsou povětšinou dobře napsané, má to taky skvělou kameru (za kterou stojí Robby Müller, takže se není čemu divit), slušné herecké výkony (hlavně u Roberta Benigniho, kterého mám rád už od Noci na Zemi) a ve finále mi ta pomalá atmosféra i sedla. Na Jarmuschova nejlepší díla to rozhodně nemá, ale jinak je to fajn. 4* (16.01.2021)

Zajímavý příběh o tom, jak není moc obtížné se dostat do vězení, pokud vás do něj dostat někdo chce. A i když nejste andílci, přichází trest neúměrný jejich počínání. Do jedné cely se tak dostali Tom Waits v roli DJ Zacka, John Lurie v roli pasáka Jacka a italský turista, který to tam vše rozhýbe Roberto Benigni (ten jediný se dopustil zabití při sebeobraně). Ukazuje vývoj vztahů lidí, kteří spolu tráví čas nedobrovolně. Postupně si všichni lezou na nervy, ale když se otevře možnost útěku, neváhají spolu spolupracovat. I když ani jeden z nich nevedl na svobodě takový život, jaký by si představoval, volí útěk a alespoň jakousi svobodu, než stále snášet tu křivdu že se do vězení dostali. Poměrně solidní a vtipný film o bezútěšnosti života a určité vzpouře proti příkoří. (16.09.2009)