Mrtvý muž

Černobílá esej o muži, který byl zrozen k věčné noci. Dvě hodiny vizuálně strhujících sekvencí, které lze zastavit a nahlížet jako stylizované filmové obrazy. Mystický podtext příběhu je umocněn hádankovými promluvami indiána, který mluví a přitom neříká nic. Johnny Depp předvádí esenci úsporného herectví, které obstará povětšinou pouze výrazem tváře (inu, když na to má někdo kukuč). Jarmusch uvedl v život podivnou snovou fresku o cestě za smrtí, ke které je hrdina předurčen svým jménem. Zároveň oživil panoptimum podivných tváří a osob, které se zcela příčí zažitému "divokozápadnímu" stereotypu. Tenhle film nelze pasivně sledovat, nutno ho vychutnávat jako dobrý tabák... Tabák, který William Blake nemá. Proč vlastně? P.S. Zpětně musím konstatovat, že Jarmusch hodně čerpá z novátorského přístupu Cormaca McCarthyho, jehož drsnou poezii cesty k barbarství lze ve filmu zaslechnout věru silně. Pro mě osobně další důvod, proč tenhle film milovat. (30.01.2004)

Jak tak čtu zdejší komentáře tak nevím, ale asi jsem film pochopila trochu jinak - to je přece černá komedie... a dost dobrá. Smála jsem se často a smála jsem se dost a jsem přesvědčená, že ve většině těchto okamžiků to byl i úmysl tvůrců, abychom se smáli. Ale musím uznat, že snímku nechybí ani jiné kvality. Johny Depp a ostatní herci, kamera, netradičnost, originalita a spousta dalších věcí, které bych ale ani náhodou nezařadila do westernu (kterým je jenom díky vyskytnutí se indiánů). Můj komentář asi působí dost roztříštěně, stejně jako tenhle film, takže ho radši utnu a napíšu, že se mi Mrtvý muž líbil, ale ne tak trochu jinak, těžko popisovat, ale na 5* to není. (12.02.2007)

Čím je pro mě Dead man? O čem vlastně z mého pohledu je? No přeci o životě a hlavně smrti. Co znamená být živý a co to je být mrtvý. Úvodní nezapomenutelná scéna ve vlaku je skládankou symbolistických obrazů. Výjevy interiéru i exteriéru se s ubíhajícím časem neustále proměňují a vzdalují zažitému chodu věcí, jak ho zná náš hlavní hrdina, William Blake (Johnny Depp). Je to humorná scéna, ale zároveň nese hluboké poselství o přicházející změně, což dosvědčuje tragikomické vyznění celého filmu. Proč se vlastně hrdina vydává na tuto cestu do neznáma? Je přijat jako účetní do továrny. Stává se tedy součástí stereotypní prostoduché mašinérie. Tato práce mu však není souzena, sami posuďte, zda je to pro něj dobře či nikoliv. Ovšem pro něj to představuje konec. Ve skutečnosti je to pouhý začátek jeho cesty a start naruby převrácené westernové jízdy o nesmírné psychologické hloubce. Při náhodné přestřelce zabije svého soka, ale sám je raněn. Střela zůstala u srdce. Toto stigma jej na zbytek cesty označuje jako mrtvého. Odteď je mrtvý muž. Pronásledován odměny-chtivými zabijáky v doprovodu zvláštního indiánského samotáře jménem Nikdo se vydává na nedobrovolnou cestu. Tento příběh se odvíjí přinejmenším na dvou rovinách. V oblasti hodnot ztrácí Bill Blake všechny dosavadní iluze a jak bylo o této změně už mnohokrát napsáno, naplňuje jej pocit vykořeněnosti ze společnosti a civilizace. Druhou cestou je proměna psychologická. Bill Blake se dostává do zcela nového prostředí, dostává se tam náhodou, proti své vůli a není odsud návratu. Jeho uvažování o světě se proto radikálně mění a to čím dál více s každým novým, působivým zážitkem. Nový svět se musí přirozeně jevit takřka jako sen, jako země za zrcadlem z pohádek, a nutně přicházejí na řadu pochybnosti o světě, o lidech a o životě. Až po "své smrti" náš hrdina nahlédne za mříže reality a poznává absurdnost dříve tak samozřejmého světa kolem sebe. Již zmíněná tragikomičnost tohoto světa je ještě více umocněna monochromatickým ztvárněním obrazu. Svět není zpočátku nic než černá, bílá a odstíny šedé. V průběhu místy vskutku surové cesty tímto nekonvenčním divokým západem se svět mění. Objevují se nové barvy, které si hrdina do té doby nedokázal představit. Tato změna ovšem probíhá na podvědomé úrovni a barevné ztvárnění obrazu se tedy pro symboliku nemění. I divák musí poznat tuto cestu spíše podvědomě a vžít se do neopakovatelné atmosféry filmu. Té přispívá mimo jiné působivý hudební doprovod Neila Younga. Jim Jarmusch se ani nesnažil přiblížit skutečnosti v replikách a reáliích. Očividně nebyla účelem až dokumentární historická přesnost. Příběh je spíše filosofickou úvahou z poněkud zvráceného světa, kde je až překvapivě docela všechno možné. Inu, William Blake byl možná z těch "zrozených pro noc bez konce". Se "smrtí" však přišel pomalý osvobozující úsvit. (16.01.2006)

Je ovšem proti veškerým oprávněným předpokladům, že by dvě různé lidské bytosti mohly mít totéž jméno. Ačkoli uvážíme-li, že Manitou evidentně hulí, možné to je. Tento nevýslovný film jsem viděl dnes poprvé a uvidím ho ještě mnohokrát, protože básně nečtu. Ale stejně nejlepší na něm je těch pět hvězdiček od PollyJean. Důrazně doporučuji lupuscanisův komentář. K upotřebení filmu viz Artran. "Patřil on vůbec někdy někam?", ptá se Arbiter a nemyslí tím Nikoho. Smyslem života je dobře umřít. (18.04.2013)

Mě fascinovalo s jakým nezájmem tam po sobě stříleli. To spíš vypadalo, že po sobě hazí šiškama a ne kulkama. Originální příběh to určitě je, herecky dobře zahraný taky, hudba rovněž paráda, ale aby hlavní hrdina do jistého okamžiku působil jak vyjukaný zajíc neznalý poměrů a najednou se z něj stal z minuty na minutu totální mazák, tím ať krmí zdejší bůh, pan Jim Jarmusch někoho jinýho. No, ale zase musím férově přiznat, že po přečtení komentu od Kleopatry,( ta holka má pravdu, ne, že ne ), už vůbec nevím kolik hvězdiček tomu filmu mám dát. Koukám, že společnsky náročný víkend se na mě zřejmě těžce podepsal a já tu teď čumím na ty hvězdičky kolik tomu jako mám dát a začínám mít pocit že to bez přítele na telefonu nezvládnu. To je poprvý, co mě zde mé vlastní hodnocení psychicky naprosto zdeptalo. Nicméně uživatelky Charlosina a Květula mají sexy postavy a jim se ten film strašně líbí, tak přidávám ještě jednu hvězdičku, přece si kvůli pitomýmu hodnocení nějakýho blbýho filmu nepoštvu proti sobě hezký holky, takovej debil zase nejsem !!!! (08.03.2009)