Zbehovia a pútnici

"Bojá sa ma. Utekajú predo mnou, ale neutečú, lebo nepoznají cestu von."                                                                   Asi nikomu jinému se v československé kinematografii nepodařilo vykreslit tak detailně obraz zkázy. JAkubisko má od počátku velmi osobitý způůsob vyprávění, je naturalistický, jde do detailů, přemůže dikáa sílou obrazu. Děj je spíš volně načtrnutý, zato atmosféra je mohutná, depresivní. Právě skutečnost, že se nezaměřuje na konkrétní přííběh či postavy dává vyniknout ucelenému poselství. Zbehovia a půtníci proniknou hluboko a už nepustí. Film, který se nedá ani přehlédnout ani zapomenout. (23.02.2015)

"Je strašné, když člověk člověka zabije z nenávisti, daleko strašnější ovšem je, když člověk zabíjí mechanicky...". Chceme vládnout, mít moc, ale hlavně žít. Chceme si zatančit, zazpívat a pomilovat se. Chceme milovat bližního svého, nebo ho zavraždit. Každá cesta má svůj konec a někdo musí být ten poslední, který bude doprovázet Smrt po vyprahlé zemi. Nekompromisní Jakubiskův výkřik a obžaloba minulé i budoucí (ne)lidskosti. I když každý lidský čin, se počítá. Drsné obrazy mladého filmaře běhajícího kolem herců s ruční kamerou a vysílající varovné poselství. Vše dokonale podporuje Kubáňův Smrťák, kterého nám může závidět i samotný Bergman a vynikající hudba Štěpána Koníčka. (15.11.2014)

Pro fanoušky Juraje Jakubiska jasná volba, "Zbehovia a pútnici" patří (spolu se "Sirotami", "Dovidenia v pekle, priatelia" "Sedím na konári" a "Nejasnou zprávou o konci světa") k typu filmů, které mám z jeho tvorby nejraději. Jedinečný počin po formální i obsahové stránce a životní role pro nepřehlédnutelnou figuru československé kinematografie Augustína Kubáňa. (20.12.2015)

Ďalší so série neznesiteľných Jakubiskových filmov. Fragmenty príbehu, roztrasená kamera a prehrávajúci herci mi neuveriteľne liezly na nervy. Bláznivé scény striedali tie kruté a práve tá krutosť bola zaujímavá a dotýkala sa ľudskosti a mala nejakú myšlienku. Lenže v celom filme je jej strašne málo. Celá Jakubisková snaha o výpovednú hodnotu je nulová. Najlepšou časťou je Dominika s Magdou Vášáryovou a s dobovými zábermi na okupačné vojská. Ostatné sú v mnohom iritujúce a naozaj je to na dlhú dobu posledný Jakubiskov film, ktorý som bol ochotný pozerať. Pritom sa v príbehoch skrývala toľká krása, ktorú formálna stránka nadobro pochovala. (07.06.2012)

"Bože, prosím, ať se lidé vrátí!" Jsou filmaři-řemeslníci (Frič), jsou filmaři-vypravěči (Spielberg), jsou filmaři-konstruktéři (Ejzenštejn), a jsou filmaři-malíři. Že Jakubisko patří do poslední skupiny je všeobecně známé, ale že tento geniální tvůrce dokázal v říši fantazie dojít ve filmu Zbehovia a pútnici ještě dále než tomu bylo v Tisícročné včele a Sedím na konári a je mi dobre mě odrovnává. Jakubisko klade důraz na estetický zážitek, budování úžasu (dílem z krásy i děsů) jako esence umění filmu. Skrze tři zdánlivě poeticky odlišné příběhy buduje komplexní dystopické podobenství o zkáze světa. Obdobné téma v 60. letech vzala za své i Věra Chytilová v Sedmikráskách. Oproti nim jsou Zbehovia a pútnici dnes v zásadní divácké nemilosti a neznalosti. Zvláště to pak mrzí, když si člověk uvědomí, že tento snímek Jakubiska zařadil po bok takového velikána jako byl Federico Fellini, jenž ho záhy po uvedení díla pozval na natáčení v Římě. (04.01.2024)