Sicario 2: Soldado

Josh Brolin je minimálně podruhé v životě "Special" ve filmu, který je nelítnostný. Nikoliv lepší, ani stejně dobrý než jeho předchůdce. Sollima umí mafiánské pózy, nemilosrdné pohledy i kulervoucí akční pasáže. Dokáže navodit solidní atmosféru i ohromující scény destrukce (bombový útok v samoobsluze). Ale tam, kde tvůrci jedničky dokázali vytvořit příběh s globálním podtextem a problematikou, tam tvůrci dvojky vypráví obyčejný osobní příběh jednotlivců, kde globální spektrum slouží jen jako jakési rámování příběhu. Tedy obrazem přítomné, ale víceménně nezúčastněné/samoúčelné. Postava Del Tora málo využitá a ještě méně vytěžená. Fanoušci Matta Gravera si ale přijdou na své. Brolin hlavně ke konci exceluje, nejen proto, že mu to kameraman Wolski impozantně umožní. Jeho oči řeknou hodně, jeho gesta ještě více. Zaděláno na trojku je, asi to i dobře dopadne, ale jednička je film jdoucí úplně jiným směrem než pokračování. (29.06.2018)

Osobně mě to bavilo výrazně víc než jednička, která mě v podstatě dokonale minula. K filmu jsem měl důvěru díky jménu režiséra, jehož Suburra mě před 3 lety zcela dostala, a potvrdilo se mi, že jsem se těšil správně. Duo Josh Brolin a Benicio Del Toro nemá chybu, hlavním zdrojem nadšení zde ale pro mě byla mladičká Isabela Moner - jaké úchvatné stvoření. Byl jsem z ní zcela vedle a pořád si v duchu opakoval, že ona je absolutně bezchybná. Naopak mě tam dokonale otrávila Catherine Keener, její postava je navíc zcela dementní a jen tam překáží, naštěstí se tam vyskytuje jen minimálně. Čili mě osobně tento film hodně potěšil, projekci jsem si užil, bavila mě hudba i akce, a celkově mi to hodně sedlo. Pokud bude nějaké pokračování, určitě si ho nenechám ujít. (30.06.2018)

Výborný film, akurát je pokračovaním nezabudnuteľnej pecky, ktorú ja osobne považujem za najlepší film dotyčného roka. Herci výborní, Sollima suverénny, Wolski nie je Deakins, ale rozhodne je to dôstojná náhrada. V druhej, osobnejšej polovici už ma to naozaj bralo a medzi tými letnými trikovými veľkochujovinami je tento chlapský dospelý film pravý balzam na dušu. (01.07.2018)

Cez ten odklon od "predlohy" (rozumej prvého filmu) sa nedokážem preniesť ani po rokoch. Na podnose bol k dispozícii dokonalý recept a návod na to, ako natočiť priam generačne fenomenálny akčný počin, ktorý sa z nejakých nevysvetliteľných dôvodov pretavil na generickú (ne)chuťovku bez akýchkoľvek silnejších osobnostných čŕt. Je to celé na pováženie, nakoľko z filmu na každú stranu sršia "hodnoty" predchádzajúceho počinu – z príkladov najmä dôležitosť hudobnej zložky, ktorej sa asi ako jedinej podarilo ísť úplne verne, dôstojne a schopne v šľapajach Jóhanna Jóhannssona, práca s prostredím (hoci tu mierne nezvládnutá), zmysel pre drsnú akciu s pulzujúcou energiou, operatívny chaos za vlastnými líniami, či tajomnosť postavy Alejandra vytratená. Všetky pravidlá hry, na ktoré nás svojsky geniálnym spôsobom navádzal scenár Taylora Sheridana, tu boli zmetené zo stola, vrátane vlastností postáv, ktoré sa opäť vrátili pred kameru. Preniesol sa aj spôsob vykreslenia danej problematiky skrz viacero dejových liniek z viacerých pohľadov, no oproti jednotke tieto vyznievajú prinajmenšom smiešne a prinajhoršom absolútne stupídne, počnúc prvou a končiac poslednou (prakticky takmer každou). Nakoľko predtým sme príbeh dostávali skrz jednu veľkú hlavnú a ostatné postranné miniatúrne slúžili na doplnenie, tu všetky dostávajú rovnaký priestor, čo okrem vyššie spomínaného stupídneho vyznenia takisto spôsobuje, že žiadna z nich nie je výrazná. Z vyše hodinových zimomriavok a emočných stavov dávkovaných prvým filmom tu dostávam sťaby len pár sekúnd v priebehu "westernovej" "Adios" scény z Mexico City a počas použitia Jóhannssonovho soundtracku cez úvodné štúdiové logá a záverečné titulky. Ako sa z pokračovania jedného z najlepších akčných trilerov všetkých čias vykľulo to najviac generické hovno je pre mňa ťažký zásah. Vysvetlenie sa dá nájsť len v prečítaní pôvodnej verzie Sheridanovho scenára a zistení, ako veľmi sa producenti a Sollima snažili tento zmeniť na to ich bezradné, trápne a úbohé hovno. Mojich päť hviezd si nevšímaj, prosím. Nemám rozdvojenú osobnosť. Dúfam... (x) (22.2.2019) (23.4.2019) (12.1.2023) (13.1.2023) (14.7.2023) (11.11.2023, plátno) (12.11.2023) (25.2.2024, sk dab) (10.3.2024) "It's a nice day for a drive, huh? Ah, beautiful day. Blue skies, large-caliber weapons... I love getting out of the office." (10.03.2024)

I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo. (24.07.2018)