Blikající světla

Psychologicky zabarvené samoúčelné tarantinovské násilí jako zábava. 1) Osmadvacetiletý režisér a scénárista Jensen vytvořil žánrově nejasnou psychologickou gangsterku, která zpočátku dost nudí, ale časem přece jen převládne dobrá řemeslná práce a čistě filmové vyprávěcí prostředky. 2) Postavy jsem si na rozdíl od některých komentátorů nezamiloval, nelíbila se mi ani jedna a nic na tom nezměnily ani průhledy do jejich bezútěšného dětství. 3) Jestli ovšem takhle vypadá skandinávská komedie, pak nechci vidět jejich tragédii. Inu, je vidět, že ibsenovská tradice stále žije. 4) Ignorantu, který psal oficiální text distributora, bych pak rád připomenul, že onen "Muž z Fara" není z Fara (město v Portugalsku), ale z Faerských ostrovů. 5) Film mi nic nedal, jen necelé dvě hodiny rozpačité polonudy, ale nemám mu to za zlé. Vždyť to byla jen zasraná veverka. (21.10.2009)

Snad první dánský film, který mě nějak nezaujal. Mads Mikkelsen a Nikolaj Lie Kaas pro mě dosud v nezvyklých rolích, o to více se mi líbili, Ulrich Thomsen také předvedl standard, nicméně příběh, zápletka, humor, jestli tam nějaký vůbec měl být, nic moc. Možná mi to jen nesedlo, protože o žádném dánském filmu bych si nedovolil říct, že je špatný. (11.09.2011)

Debut mistra úchylek, bizáru a zvěstovatele dobra se ještě pořád drží v jistých mantinelech normálnosti, přesto již sděluje poselství o sounáležitosti a přátelství  skrze narušené jedince  z okraje společnosti. Poutavě působí rozvedení příběhů gangsterských přátel pohledem do jejich dětství, kde každý ze skupiny má svůj malý krutý a bizarní příběh, jenž do určité míry vysvětluje jejich jinakost a osobitost. Nemůžu sice říct, že jsem  celou stopáž byl jako u vytržení, na druhou stranu chvíle (pěstí dívce do obličeje, drž hubu pro tu samou dívku, závěrečná přestřelka atd), kdy jsem byl z příjemné letargie vytrhován, byly moc fajn. Pohodovka, tak akorát za čtyři. (24.10.2021)

Škoda, že Anders Thomas Jensen natočil zatím tak málo filmů, protože jeho styl mi teda absolutně sedl. Ještě asi nikdy jsem neviděla tak originálně působící, žánrově namíchaný a místy trochu bizarní film, co by zároveň byl tak příjemnej na sledování. Tentokrát musím vyzdvihnout linku s dětskými traumaty, která film provazovala a prohlubovala charaktery postav, který by se jinak mohly zdát jenom praštěný, takhle aspoň víme, proč. Stejně tak oceňuju motiv jejich přátelství "až za hrob". Sice jsem čekala mnohem víc podílu komedie, ale těch pár vtipnejch míst mi stačilo (veverka, vajíčka, konečný zneškodnění ve zpomaleným záběru za zvuků klasický hudby a především hon na lesní zvěř s kulometem). Čtyřlístek herců neměl chybu, oblíbila jsem si všechny, i spiťar doktor a magor hajnej pobaví. Po Adamových jablkách jsem rozhodně nebyla zklamaná. (23.10.2011)

Blikající světla v sobě prazvláštně mísí žánry komedie, krimi, trošku akce a hodně absurdity. Toho posledního jmenovaného především ;-). Ze začátku jsem nad tím trošku vrtěla hlavou, ale pak jsem si to začala vychutnávat, oni totiž ti čtyři kamarádi jsou takoví lůzři a průšviháři, že jim nakonec musíte fandit, i kdybyste nechtěli... Postupně poznáme jejich neradostné dětství, nehostinné domovy a tím pádem i důvod, proč je každý z nich takový, jaký je, blikající světlo ve tmě. A nyní jsou na cestě s kufrem plným peněz, rozhodnutí konečně si užívat života. Kvůli zranění jednoho z nich se však musí na dva týdny ukrýt v polorozpadlé zavřené hospodě v lesích a tam... tak nějak symbolicky nachází každý sám sebe. Teď jen zbývá otázka, jak se to bude zamlouvat Faeřanovi, který si je na loupež toho kufříku najal... Přísahám, že jsem do úvodu nevěděla, že tam hraje i Mads, ale role praštěného zlodějíčka se zálibou ve zbraních mu sedla jak ušitá. Pro mě čistý průstřel.. chci říct, zásah. (05.09.2013)