Skleněný zámek

Zjednodušeně řečeno film vypráví o tom, jak je důležité míti rodinu, ať už je jakákoliv. Druhou věcí je, že k tomuto poznání vede dlouhá cesta. Já vím, že je to další americké kilišé, ale tohle zpracování, pokud pominu úplný závěr, na mě tak nepůsobilo. Herecky zcela v režii Harrelsona a Brie Larson, jejichž střety jsou jímavé i vyhrocené a to vše za zdatné asistence Naomi Watts a dalších. Potlesk zaslouží i představitelé dětských rolí. Emotivní konec, byť předpokládaný a asi i trochu vypočítavý, tomu v mých očích dává procenta nahoru. 90% (18.02.2018)

V tomto životopisném dramatu můžeme ze začátku vidět bláznivou jízdu dvou volnomyšlenkářských rodičů, kteří v retrospektivním vyprávění projíždějí celou Amerikou, jelikož nikde nevydrží s jejich způsobem života. Do toho sebou tahají čtyři roztomilé dětičky, které si se svými rodiči zažijí spoustu švandy, bžundy a prčy, ale také nejednu svízel. Další pohled v tomto dojemném filmu můžeme vidět ze života již vyrostlých dětí, jak se uchytily ve světě, kterým jejich rodiče a zejména alkoholický otec opovrhovali. Nedokážu si představit, že bych něco podobného zažil a co by to se mnou v budoucnosti udělalo, ale je to jistý styl života a opovrhování kapitalistickým systémem, který se již zmiňovaní rodiče snažili svým dětem vštípit od útlého věku. Proto ani nechodili do školy a nestačili se ani skamarádit se svými vrstevníky. Když se jim už náhodou začalo dařit, tak to vždy zkazil jejich nadprůměrně inteligentní fotřík, kterej asi neunesl ten nával nečekaněho štěstí a hledal útěchu nad dně nejedné skotské hnědé břečky s katastrofálními a nežádoucími účinky. Do toho jejich mamá nechtěla fachčit a místo toho malovala desítky všemožných čmáranic na plátno. Ale vcelku to byla veselá a fungující rodnka, která se musela spolehnout jen sama na sebe a která poznala pěknej kus americké divočiny. V dalším pohledu zde můžeme vidět již dospělé děti, které se vcelku uchytili ve světě, kterým od malička byli nuceni opovrhovat a dokonce se stali pravým opakem toho, co chtěl jejich mírně narušený papá. Od půlky filmu už to nebylo tak veselé a dalo by se říci, že to občas bylo i deprimující. Ale, když si vezmu ty moudra, která malým dětem jejich švihlý otec hláskoval již od malička, tak s ním a s jeho některými frázemi musím souhlasit. Viděli jsme zde mnoho zapomenutých koutů amerického kontinentu, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, protože selsky bych to nazval vidlákov nebo ještě lépe buranov největšího kalibru, ale zejména brilantní herecké výkony všech přítomných hlavních představitelů a to zejména Woodyho Harrelsona, který zde perfektně ztvárnil hlavní roli otce rodu a který je ve filmu fakt svůj. Ale i jeho žena, kterou si zahrála Naomi Watts stojí za připomínku a nejde jí hodnotit jinak než velkou pochvalou. Za příjemnou oddychovou jízdu s komediálními a originálními dramatickými prvky a taktéž dojemným koncem u kterého nezůstal nejeden kapesník suchý dávám zasloužených 80%. (09.07.2021)

„Sklenený zámok sme nakoniec nepostavili.“ – „Ale užili sme si jeho vymýšľanie.“ Bože, to bolo dlhé ako režisérska verzia Pána prsteňov! Z „kamzíčka“ (v slovenskom dabingu Petra Kočiša) sa budem ešte dlho strhávať zo sna. Fakt ťažký a negatívny nielen dabingový, ale tak celkový filmový zážitok. Paradoxne, keď už som to čakal najmenej, asi dvadsať minút pred koncom to dostalo ako-taký zmysel. Zaujímavé na Harrelsonovej postave je, že akonáhle nad ním zlomíte palicu, urobí v nasledujúcej scéne niečo pekné. Nakoniec je možno aj pravdou, že svojim deťom okrem všetkého toho svinstva dal do života aj zopár dobrých lekcií (ale veľa ich určite nebolo a mal by sa hanbiť za to, čo robil a aký bol, prípadne sa mal liečiť, pretože toto už asi bola choroba). Mimochodom, fakt príšerný výkon Woody. Prepáč, mám ťa ako herca rád, ale v tomto si nikdy hrať nemal, to nebola „tvoja“ rola, to nebol „ten“ typ, na aký sa špecializuješ a v ktorom si fakt dobrý. Relatívne (veľmi relatívne) podobný Toto je náš svet s Viggom Mortensenom sa mi páčil oveľa viac (mimochodom, aj v ňom hral jedno z detí Charlie Shotwell, wtf). (07.07.2020)

Malá legrační a bezvýznamná rada od člověka, kterej nikdy nenatočil ani krátkometrážní věc a honí si kulturní ego na filmový databázi: Prosimvás! Prorazíte-li v Hollywoodu s uderným indie dramatem, který dokázalo chytnout za srdíčka, a pokukujete-li po dalším režisérským zářezu, vykašlete se na zfilmování memoárů. Je to strašně těžká a nevděčná věc, plus vám pak každej bude předhazovat pokukování po Oscarech a pokus o prachsprostou ždímačku slz. Díky! (14.02.2018)

„Neměla by ses za nás stydět jen proto, že jsme si zvolili jiný životní styl než ty.“ - „Být bezdomovcem v New Yorku se nepočítá jako životní volba.“ Téma Crettonova počinu mě před zhlédnutím snímku prakticky vůbec nezajímalo. Po filmu jsem se pídil čistě kvůli hercům. Na těch dílo pevně stojí, ti jsou hlavním důvodem proč se podívat. Nejvíc mě bavil Woody, resp. jeho postavu bych v reálu opravdu potkat nechtěl, ale zahrál ji perfektně. V těsném závěsu to pak byly neméně výborné Brie a Naomi. Pozitivní ovšem je, že se předvedli snad všichni dětští herci, což mě příjemně překvapilo. Příběh už taková pecka není, nicméně nenudil jsem se a po většinu času se zájmem sledoval, jak to (nejen) se sourozenci dopadne. Konec mě emocionálně nezasáhl, no vlastně se mnou nehnul vůbec a považuju ho za nejslabší část filmu (spolu s nezajímavými závěrečnými titulky). Crettonovi nicméně plánuju dát další šanci v podobě Dočasného domova, od kterého si i slibuji emocionálně silnější podívanou. The Glass Castle přiklepávám slušné 4*. (17.03.2018)