MAESTRO (E04)

,,Saskia v barvě! Kdo to mami má!''  ---- :-) . Maestro byl zatím asi nejlepší díl. V jednom roce se člověk pořádně ani neohřeje a roky létají jak lístky z kalendáře. Trochu je to škoda, protože pozvolna zjišťuji, že tohohle seroše bych si dal klidně o pár dílů navíc. Jestli v prvním díle vypadal blbě mix dobových záznamů a hrané pasáže, pak tady se tvůrcům podařil majstrštyk. Nikde nic nedře, snad jen v místech kde se objevuje Lanďák, protože ač ho mám rád, tak mu Robert Mikluš podobný je jen hodně vzdáleně. Mnohem více se vydařila scénka s Kájou, kde stačila jen jeho silueta a jeho kýmsi skvěle napodobený hlas. Ta jízda s Goťákem byla boží. A nejen to. Srandy je tu opravdu spousta, ale i STB ukazuje co umí. Máme tu Chartu a zatýkání po bytech... Milovice plné ruSSáků byly také skvěle udělány. Jsem zvědav jak celý seroš skončí. Rokem  1989? Mám trochu tucha, že Pekárek skončí jako Král krysa. Nebude umět žít v novém prostředí svobody bez fízlování, bonzování a z toho mu plynoucích výhod. No uvidíme. Dávám za 5 plechovek ruSSáckého kaviáru. * * * * * (24.04.2023)

Moje pocity se při sledování téhle dávno zapomenuté a nyní znovuobjevené reality show z přelomu sedmdesátek a osmdesátek pohybují na škále od depky k euforii a zpět. Peklo nejsou ty druhý, peklo jsme my. P.S.: Karlovy procítěné písně v ruštině se Olze Špátové do toho velkodokumentu o mistrovi kdysi bůhvíproč nevešly… Volha nezapomněla, to je fajn. (23.04.2023)

"Barevná Saskia, no řekni mámo, kdo tohle má?" Vynikající flashback, o který jsem nikterak nestála, nejen že se královsky bavím u každé části, především se bavím při pohledu na protažené, dotčené držky, které ve své neschopnosti přežívat ve svobodě a demokracii, tvrdí, že takto to nebylo a nostalgicky vzpomínají na svoji komunistickou, svazáckou, pionýrskou, jiskřičkovou verzi. P.S. : Jinak na barevnou Saskii koukáme rádi dosud, Kalendárium je fajn. (24.04.2023)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

Tatam je nejistý počátek seriálu s nachcanýma klouzačkama, od třetího dílu  nasazujeme na vážnější jamku a daří se, daří. Jen mi přijde, že z načnutého potenciálu a plynoucích let se toho dalo vytěžit víc a mohla se jedna epizoda přidat. Soudruzi scénáristi by jistě něco ze šuplíku vytáhli. Tak uvidíme jak to ten vidlácký udavač dotřese do finále. (26.04.2023)