HULIZA (E02)

Hlavní aktéry již známe, takže dvojka se hned rozjíždí správným tempem. Opět je to koncentrát, nicméně buď už jsem se stihl na tuto frekvenci plně naladit, nebo už to tolik netlačilo na pilu, druhý díl se mi moc líbil. A člověk si tak nějak uvědomuje tu debilnost některých našich mnohdy blízkých spoluobčanů, co bohužel mají i právo volit, případně mít potomstvo, kterému pochopitelně svá životní moudra předávají. Pak už bude stačit jen nějaký šikovný krysař a nebudeme se stačit divit...  Občas totiž na nějaké ze sociálních sítí někdo v různých retro skupinkách vloží fotku jakéhosi vojína s pubertálním knírkem a popisem, to jsem já když jsem nastupoval na vojnu. Nebo je tam fotka nějaké panímámy v květovaných šatech se síťovkou s bramborami, šíleném účesu a v pozadí s rozkopanou ulicí a domy podepřenými dřevěným lešením. K tomu popis, moje mamka v sedmdesátých létech. A pod tím moře lajků a dalších uslzených příspěvků jak to tehdy bylo super, jak je to dnes naprd, tehdy to bylo bájo jak na tý vojně, tak s těma bramborama v síťovce na tý rozkopaný ulici... A někteří ti obzvláště tupí pak dodají, že na lidi se dnes nemyslí, jen na ty hnusný Ukrajince fašisty! Většinou se dotyčné snažím v diskusích záměrně ještě vyděsit nepravdivou zprávou (ale ještě mi to jako hoax nesmazali), že jsem se doslechl, že prej zdražej dokonce i paštiku! :-) Nic proti vzpomínkám na dětství, ani na tehdy třeba žijící rodiče. I já mám takové vzpomínky. Ale tehdy to nebylo bájo. Bájo je to teď i když si utahujeme opasky kvůli válce, která se bojuje i za nás. Jen dement může vzpomínat na hnusnou dobu socialismu a normalizaci. Na dobu, kdy se o každého staral stát a strana (to by se dnes asi leckomu líbilo) a kdy všichni měli tak nějak stejně (v podstatě nic) a tak se kradlo až praštělo čímž nikde nic nebylo. K tomu uvědomnělé plánované hospodářství, kdy se vyrábělo to co nikdo nechtěl a to lidi potřebovali bylo nedostatkové. Dokonce nebyl ani hajzlpapír. Byla to doba, kdy leckdo udával za drobné výhody od režimu... Kdy udaní měli po kariéře, někdy šli i do vězení... Panečku... Takováto byla doba. Druhý díl Volhy nám ji v plné parádě toho hnusu předkládá a pokud na někoho v jedničce Pekárek přišel jako jeden z tisíců co se snažil jen nějak bejt, užít si v daných možnostech maximum a plout s davem, tady se nám začíná pěkně vybarvovat do bezcharakterní svině. Uvidíme co dál, ale jak říkám, STB tomu dala šťávu a Jirka Dvořák je super! :-). A také dávám palec nahoru, že se v tomto díle již netýralo to nebohé Pekárkovo dítě, protože první díl strávilo na naprostých nehraných záchvatech breku až to i mně přišlo za hranou. Dávám tedy za 4 reportáže. * * * * (10.04.2023)

Ano, je to přisprostlé. Ano, je to přitažené za vlasy. Pekárek je občas nesnesitelný, ale stejně tak jako STBák v podání Jiřího Dvořáka přemýšlím, jestli je skutečně tak blbej anebo je vodí za nos. Je tohle mistrovské dílo? Rozhodně ne. Dá se na to koukat? Rozhodně ano a moc nechápu hodnocení odpad, které se hodí pro Divokého anděla nebo Báječné a bohaté. (09.04.2023)

Standa pokračuje v krasojízdě a seriál dostává grády.  Dost dobrý.  Jen se mi zdá, že vice se souloží a vice vulgarity, zejména když Standa ťukne  auto jednomu soudruhovi a jeho řidič spustí svůj slovník.  Jinak ve Slaným to žije a hledá se stálé byt  pro mladé.  Laťka je vysoko a  uvidíme co bude dál. HULIZA   jede  . (11.04.2023)

Po shlédnutí druhého dílu a přečtení zdejších recenzí se domnívám, že tato minisérie bude podhodnocená. Druhá část nám nabízí nový pohled na okolí Stanislava Pekárka a jednotlivé charaktery, které se v porovnání s průměrností a tmavě šedou barvou hlavního hrdiny, postupně vybarvují podle toho, jak si okolnosti žádají. V plné kráse se nám otevírá svět tehdejšího marasmu a všudypřítomné deprese, která je podtržena jednotvárností doby. V rámci vývoje minisérie je velmi podstatný charakter Stanislava, který nás příběhem bude provázet. Nedomýšlí následky svých rozhodnutí, je vypočítavý a pomstychtivý, ambiciózní ale nepříliš schopný, žene ho vpřed pouze vidina vlastního prospěchu, není bojácný (spíše vzhledem ke své inteligenci než vzhledem ke své odvaze) a navozuje vztahy se svým okolím pouze podle toho, zda jsou nějak užiteční jemu (především pak na jeho vztahu k ženám je to evidentní). Není to tedy hrdina ani prvoplánový antagonista - ve výsledku se jedná o postavu, která diváka dokáže pobavit. (10.04.2023)

Tak bohužel. Zajímavé špionážní nebo etické drama se z příběhu o zbytečném člověku nevyklubalo. Takže nějak nechápu PROČ. Proč natočit film o bezpáteřním hajzlíkovi, se kterým je od začátku do konce jen samá nuda? Proč se tvářit, že je to něco jako „dokument“ o sedmdesátých letech? Ne, toto opravdu není „výpověď o době“, tímto způsobem žilo 5 % lidí. I proto si nejspíš pan režisér myslel, že bude postava zajímavá. Jenže nuda zkrátka zajímavá není, ať je sebevulgárnější a sebevychcanější. A tak – proč ztrácet něčím takovým čas? To by snad byla užitečnější či zábavnější rozprava v poslanecké sněmovně, a to je hodně nízká laťka :))) (10.04.2023)