C'est arrivé près de chez vous

Černobílý paradokument, který námětem připomene snímek Henry: portrét masového vraha. Partička filmařů sleduje "obyčejné dny" jednoho sériového vraha. Od návštěv jeho příbuzných a opíjení se v hospodách až přes pronásledování náhodných obětí, jejich znásilňování a zabití. Na první pohled sympatický a docela chytrý mladík, který se jen dívá na okolní svět poněkud odlišně. Jeho názory ohledně sociálního společenství, výroky o rasové nenávisti a recitace básní poukazují na jeho hluboké myšlenkářství, avšak jeho činy připomínají chladného psychopata, kterému je jedno, jestli zabije důvěřinou důchodkyni nebo k smrti vystrašené dítě. Postupem času se proměňují na necitelné bestie i sami členové štábu, co už nejsou pouze svědky všech těch zločinů a krutostí, ale přímými účastníky. Například taková scéna, kdy během vánočních svátků vtrhnou ožralí do bytu náhodně vytipovaného páru, patří k nejsyrovějším a nejdrastičtějším momentům celého filmu. A nedovysvětlený konec je už pouze melancholickou tečkou. (14.03.2011)

Vskutku zábavný film, kde se divák s chutí zasměje (vypuštěný lom s mrtvolami...hej, Dextere, nepřipomíná ti to něco?) a užije si i trocha té černé krve. To bylo ještě v době, kdy ruční kameru svírala pevná ruka kameramana, takže se obraz neházel jak na kolotoči. Vraždy jsou vcelku realisticky podané (na babce se slabým srdcem ušetřil kulku, filuta jeden), zato sex, respektive znásilnění, je velmi decentní. Zde se tvůrci nepouštěli na tenký led a zcela se vystříhali pornografických záběrů (dnes by se asi tolik krotit nemuseli). Osobně bych ale film zkrátil, jelikož je místy značně užvaněný a ztrácí tempo. Jako se stal kult z vražedné sprchy (Psycho), tak se stal asi i z padlé kamery (Cannibal Holocaust, Záhada Blair Witch, Monstrum a ZDE). Pobavili zazdění muslimové, černoch, kterého v černobílém filmu sejmul běloch, i rázné ukončení nevhodného smíchu při oslavě. V době internetu ale tenhle snímek stěží někoho vyděsí... (22.04.2014)

Dnes je to už jasné, Man bites dog je veľmi, veľmi nadčasový film. Pohoršení z neho najviac budú iste tí, ktorí každodenne zívajú pri pravidelnej dávke násilia v televíznych správach a tešia sa potom na počasie a šport. Režiséri tvrdia, že sa inšpirovali jedným belgickým bulvárnym programom, ale dosah tohoto kultového dielka je širší. Takisto mohli povedať, že sa inšpirovali reportážami z vojnových oblastí alebo dopravných nehôd. Čo vidíme v Man bites dog, vidíme každý deň v televízii a nič to s nami nerobí. Začiatkom 90. rokov sa o tom dalo polemizovať ako o nastupujúcom trende, dnes je to už holý fakt. Najviac si ale na filme cením, že kriticky polemizuje nad prácou filmárov, resp. novinárov a tým pádom vlastne istým spôsobom kritizuje aj samého seba. (20.08.2017)

Minimálne za nápad, palec hore. Hraný found footage, patrí k žánrom filmového priemyslu, ktoré radím k mojim najmenej obľúbeným. Jednoducho ma nebaví sa hodinu a pól pozerať na roztrasenú kameru a vychutnať si jeden či dva podarené zábery, niekedy aj menej. S tých lepších ma napadá akurát tak klasika Záhada Blairwitch, kratučká snímka Perfect child of Satan od Neslávne známeho Lucifera Valentina, nacistická Russia 88, V/H/S 2 a nesmiem zabudnúť ani na legendárny Cannibal Holocaust . Tieto vecičky sa podarili inak bieda. Bieločierny film sleduje zábery filmového štábu, ktorý dokumentuje každý krok jedného masového vraha. Ich vzťah je dosť kamarátsky, takže psychopatovi nerobí problém zabíjať ľudí pred kamerami a robí to, čo vo svojom bežnom voľnom čase. Dokonca má aj niekedy chvíľky, kedy štábu a pred kamerou vysvetľuje ako sa má jednoducho zlomiť väz, ako si najlepšie vybrať dom, ktorý chcete zmasakrovať a tak. Všetko prebieha v relatívnom pokoji, zabije sa nejaký poštár, nejaká babička a tak. Je s toho celkom čierniočierny humor až sa isté veci vymknú kontrole. Niektoré obete sa bránia "nečakane" agresívne a tak si to niektorý z členov štábu nedobrovoľne "odnesú!, čo samozrejme zredukuje ich počet. Ono to celé znie zaujímavo ale v celku ma to dosť nudilo, že som si to nedokázal pozrieť naraz bez prestávky. Vizuál mi prišiel ako by sa jednalo o nejaký nezávislý experimentálny film. Je Francúzky, takže sa tomu vôbec nečudujem. Ono vo found footage ide hlavne o to aby mal s toho divák pocit, že sleduje skutočné zábery, ktoré nefingujú tvorcovia. A tu sa dejú také nelogické veci, že ma nezaujímalo čo sa ďalej bude diať z hlavnými postavami. Mohli to spraviť tak, že keď už začal vrah zachádzať priďaleko, mali prestať natáčať (ale iba jeho kamera by stále bežala), vziať nohy na plecia a rovno na políciu, a vrah by išiel za nimi nech mu dajú kotúče s filmom a nakoniec by s toho bol strašný masaker, napríklad. Ale takto? Napríklad, pri konci ujde z väzenia a štáb ho opäť sleduje. Dostanú sa do nejakého centra v meste a on tam vykrikuje na všetky strany a nikto si ho nevšimne,, mi príde tak troška over the top. Originálni film na zamyslenie hodný, hoci postráda hocijakú, metafyzickú myšlienku alebo filozofiu. (22.08.2015)

Asi jako Svět podle Daliborka, kdyby v něm Vít Klusák Daliborkovi tu Osvětim pomáhal znovu-zprovoznit a zdárně a za občasného popíjení becherovky pak dokončovali vyhlazování židů. Naprosto bezostyšná samozřejmost násilí a zobrazování nulových emocí při sledování běžného života a práce vraha a zloděje "found footage" stylem, kde sledovaným objektem není jen vrah samotný, ale i jen o trochu méně sociopatická filmařská crew kolem něj. Pravděpodobně nejcyničtější film všech dob. (19.12.2017)