Šenkýřka „U divoké krásy“

Na tomhle dnes už jen velmi stěží obstojném, nelogickém a neuvěřitelně hloupém melodramatu, není co obdivovat a už vůbec ne působení pozdější kolaborantky Kavkové, Innemannovi manželky, která si ostatně zahrála ostatně jak bylo zvykem (a jak je zvykem stále) v několika jeho filmech. Jedna hvězdička patří tamní přírodě viz okolí Štrbského plesa a ta druhá za skutečnou lidskou maminku Ludmilu Babkovou (která vždy v podstatě hrála sama sebe), která se později obejvila ještě ve dvou filmech ve Švadlence opět se svou dcerou... (11.05.2006)

Vzhledem k tomu, že se jedná o film z počátku zvukové kinematografie, dávám mu tři hvězdičky. V tomto filmu především vystupuje v popředí předčasně zesnulý Josef Rovenský, v němž jsme záhy ztratili skvělého komika se svérázným, ale milým způsobem humoru (viz film Funebrák a řada dalších). I ten na kvalitě přidává. Svatopluk Innemann se záhy ve zvukovém filmu ztrácí, řízení mluveného projevu herců je u něho takřka amatérské. Lída Baarová zde prakticky začínala, sice s jistotou, ale i ona se ztrácela v afektované řeči, které se v pozdějších filmech jen zvolna zbavovala. Fanda Mrázek byl vždycky stejný a Mirko Eliáš ostatně taky. Do milovnické role se vůbec nehodil, vypadal o generaci starší než Lída. Film byl jistě natočen pro nádherné scenérie Vysokých Tater, které se tak přiblížili lidem, kteří toho v životě mnoho nenacestovali. A herecké hvězdy tu prožili příjemný relax. (31.01.2018)

Film, který je mnohem zajímavější dobou vzniku a hereckýn obsazením než dějem. Technická kvalita je zhoršená ve zvuku i v obraze. Výrazný a nepřehlédnutelný je Ferrdy Víšek, který má Buriana okopírovaného k dokonalosti. Marvan dostává poměrně málo prostoru, stejně jako Theodor Pištěk, který je spíš takovým okořeněním. Lída Baarová oproti tomu dostává prostoru dost, ale neumí ho správně využít, působí spíš toporně. Zato si zahrála po boku své maminky Ludmily Babkové. K vidění jsou herci z éry němých filmů. Neužijeme si ani příliš horské atmosféry, většina děje se odehrává v interiérech. Převedení divadelního scénáře do filmové podoby se příliš nezdařilo, dnešního diváka toto dílko asi příliš nenadchne. (04.02.2018)

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to je Šenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hra Románek na horách z roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou. Šenkýřka je takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky Mottla Když tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání. (06.12.2020)

Tak toto je opravdu průšvih. Tentokrát nepřidám na hodnocení ani kvůli Lídě Baarové, protože taková neprofesionalita se jen tak nevidí. Neoslnila zde ani svým půvabem, o herectví se už nebavím vůbec. A skrze to všechno se tady ještě tvářila jako bůhvijaká herečka a skutek utek. Ani ostatní herci se ale nepředvedli. Pokud už mám někoho vybrat, tak překvapením byl snad jen Fanda Mrázek, který se do role mladého šoféra hodil a neudělal ostudu. Potěší snad ještě krásné tatranské exteriéry, toť vše. S politováním tedy musím konstatovat, že z LB udělal herečku až německý film. (09.12.2013)