Strýček Buck

John Huges byl ve své době na komedie opravdový machr a i když takhle nepatří k jeho nejlepšícm kouskům krásně se na ní kouká. Nejedná se o bláznivou komedii plnou gagů a fórů ale o film, který vtipně vypráví o napravení jednoho povaleče. Film je plný morálních ponaučení na jaký jsme zpodobných snímků zvyklý ale zde nejsou vloženy nijak násilně. Největší zásluhu má John Candy, který byl v hlavní roli perfektní. Jen je škoda, že není ve filmu více vtipných situací a hlášek hodných zapamatování. I tak se ale jedná o pohodovou komedii, u které se člověk nenudí. (15.11.2008)

Pecka. John Hughes je v Evropě (a u nás speciálně) mezi širokou veřejností skoro neznámý tvůrce, jehož jméno by lidem teoreticky mohlo být povědomé maximálně ve spojení s pozicí scénáristy Sám doma, přesto patří v USA k legendám a nejlepším tvůrcům 80's. Navíc si teď z hlavy nejsem s to vybavit žádného tvůrce, který by uměl s takovou lehkostí a bez závanu trapnosti točit filmy o náctiletých. Klobouk dolů a musím říct, že je škoda, že toho nenatočil víc. To samé platí i o Johnu Candym, který tady maximálně exceluje. Uncle Buck, Breakfast Club i Ferris Bueller's Day Off jsou pak filmy, jejichž zápletky sice můžou znít naprosto tuctově, ale scénář a režie z nich činí roztomilé sondy do života americké mladé generace let osmdesátých, které rozhodně za vidění stojí. 85% (24.09.2015)

Slusne podany pribeh chlapa, ktery se navzdory svemu veku porad chova jako nactilety skolak, ktery vede svevolny zivot bez zavazku. Ponevadz ma bratra, ktery nenajde nikoho lepsiho na opatrovani svych malych rozverncyh ratolesti, zavola prave svemu bratrovi Buckovi, aby se v jeho a manzelcine absecni o ne postaral. Zprvu prokazatelne nerozvazny krok prinese benefit vsem zainteresovanym. Predpovidatelny prubeh se drzi v rodinnem duchu jedoucim po umerne vtipne namazanych kolejich bez vetsich zadrhelu i prekvapeni az do titulku. 55% (22.02.2011)

Odmazání nostalgického oparu odhalí bezzubou výchovnou rodinnou komedii, která dnes nemá co říct. Očekávaný syžet postupného porozumění naštvané, až podlé puberťačky s nezodpovědným, frivolním čtyřicátníkem (který si po týdnu stráveném s třemi dětmi samozřejmě uvědomí, že tohle chce taky) nenabízí žádná překvapení, jen umolousaný hřejivý sentiment a trapné, dopředu zazděné vtípky, které neprodá ani fajnový John Candy. (19.01.2017)

Musím říct, že při výchově dětí používal Buck velmi neortodoxní metody. Myslel to s nimi ale dobře, i když s dětmi neměl žádné zkušenosti. O domácnost svého bratra se také staral po svém, hodně při tom improvizoval. Vyvařovat prádlo v mikrovlnce jsem ještě nezkoušela. Chlap se holt nezpaře. Ta afektovaná holka mě taky pila krev, a ne málo. Pěkně to Buckovi dávala sežrat. Pozérka, která si myslela, že strýčka dostane na kolena. Nedostala. John Candy byl výborný. (19.09.2009)