Nit z přízraků

Naprosto zbytečné dvě hodiny mého života. Jedna hvězda za záběry na ruční šití velkých rób. K filmu: odporní všichni, nesympatičtí všichni, děj nula, nechutné záběry na hnusné ksichty, Krieps škaredá jak noc, Day- Lewis smrděl z plátna, Manville byla na ránu vždy a všude.. Panoptikum zoufalství! Andersona za Magnolii nesmírně obdivuji, ale tohle se mu vážně nepovedlo. Jeden z nejpřeceňovanějších filmů letoška. Toto a The Florida Project. Dvě totální sračky. (26.02.2018)

Ne, Anderson nepůjde divákovi napřed. Fassbinderovsky "nevýrazný" konec vybízí k hlubšímu přemítání o předešlém ději. Bál jsem se, že po Inherent Vice bude chtít PTA natočit něco víc "na jistotu", co posbírá zase pár Oscarů, aby mu investoři znovu začali věřit před nějakým následujícím ambicióznějším projektem. Ale opak je pravdou. Jsem spokojený a těším se na druhou projekci. (30.01.2018)

Daniel Day-Lewis když už se pro nějakou filmovou látku rozhodne, absolutně se jí odevzdá. I jeho postava se nechává naplno pohltit prací. Jsme v poválečném období a jeho přecitlivělému návrháři šatů pro smetánku vyhovuje staromládenecký život. Na praktické záležitosti má sestru (i milenky dokáže odstranit, když bratra omrzí), on coby chladný profesionál ctí své rituály a okolí respektuje jeho výstřední chování, pedantství a náladovost. Do toho ovšem vstoupí umanutá dívka, která má své kouzlo. Bude další v řadě? Nebo zabojuje svéráznými zbraněmi? Zkrocení nesnesitelného muže má Paul Thomas Anderson detailně naplánované, jeho režie je soustředěná a tak nějak jiná. Ale vypravěčsky soudržná, což je pro mě důležité. Někomu tak sedne to, že neřeší jiné motivy, nikam neuskakuje. Potěší kamera, kostýmy i atmosférická hudba Jonnyho Greenwooda, nejvíc ovšem dle očekávání Daniel Day-Lewis, který se pyšní třemi Oscary (přitom hraje sporadicky a možná už nikdy nebude). On je hlavním stavebním kamenem i jemným prvkem nesourodého soužití v příběhu o odhodlání, ovládání, obětování i detailech vztahu, které jsou pro mnohé nepodstatné. Přešlapy a kompromisy k lásce prostě patří. Složitou osobnost, sobeckou i citlivou, vystihl bravurně. Mimochodem dámy mu zdatně sekundují. Dle mého divácky vlídnější než předchozí dva kousky PTA. (19.02.2018)

♫ Když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj, pak maj jedinej záměr - znudit tě xmrti stůj co stůj. Celej film jen tak sedí a hubou kydají hnůj, když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj. ♫ Tak, velkohubí sebemrskačští artoví hnědopichové se již řádně vycákali a myslím, že je akorát tak čas na názor soudného heterodiváka, který se domnívá, že film má plnit zejména svou elementární funkci, kterou je zábava. A tou dvouhodinové sledování unylého autistického vycukávání nějakého nabubřelého přitepleného potrata, co sem tam pooooooomalinku šije hnusným starým bábám pytle na brambory, aby vypadaly ještě starší a hnusnější, rozhodně není! Prostě dokonalé krmivo pro pozéry, perverzní masochistické nudofily a otravolály, no a samozřejmě pro všechny ty obvykle beznázorové přikyvovače samozvaných odborníků, co se raději uotravují xmrti, než aby přiznali, že to byla manýristická hemoroidogenní velesračka, navíc citlivě doplněna mimořádně odrhovacím sluchožravým klavírem z němých grotesek, ze kterého vám po půl hodině začnou po celém těle naskakovat mokvající puchýře. Velesračka zcela bez děje, pojednávajíci ve vyfetlých, rádoby psychologických etudách pouze o tom, jak si snobský aspergerální retardér nabrnknul sice vypatlanou, avšak cílevědomou servírku, a ta mu způsobuje zcela nezáživné záchvaty kokotismu. Ale co taky čekat od osvědčeného komatizéra Endrzna! Ovšem zahráno je to samozřejmě excelentně! Danek Den deklaroval, že už na to sere a že je to jeho úplně poslední uspávačka hadů, proto se na ni nebývale pečlivě připravil. Počítám, že si v rámci Stanislavského metody před natáčením nějakou tu psychózu schválně skutečně uhnal, a i ta neméně skvěle kundující mu ohyzdná pypka se snad jako iritující piča už musela narodit. Takže, pokud zrovna po projekci nemilujete krvavé stopy chrupu po celém těle, pročež děkujete spotřební elektronice, že jste se tou nudou nakonec neukousali, neboť jste měli zrovna v mobilu totálně záživnou fotku tmy v prdeli, kterou jste mohli s nebývalým zájmem celou tu dobu nadšeně analyzovat, zabavíte se daleko lépe, když si místo toho pustíte na zem pár porcelánových talířů a budete se po nic dvě hodiny bosky procházet. (20.02.2018)

Málokdy se mi stane, že bych filmu od samého počátku fandil bez nějakého konkrétnějšího důvodu. Na Phantom Thread jsem se ale tak těšil, že jsem neočekával nic jiného, než absolutní filmovou bombu. A jak to tak bývá, přehnaná očekávání přinášejí zklamání. V tomto případě ale naštěstí nijak závratné. Daniel Day-Lewis je magický herec a pod taktovkou PTA se dostává do vskutku neuvěřitelných hereckých poloh. O to větší škoda, pokud bude Phantom Thread jeho opravdu poslední film. Formálně vše parádní. Z precizní střihové skladby je jasné, že PTA dokáže natočit přesně takový film, jaký natočit chce. Můj problém a vlastně i to mé zklamání souvisí s vyzněním a záměrnou žánrovou nevyhraněností. Jak řada ostatních popisuje, Phantom Thread je chvílemi drama, jindy černá komedie, aby se za chvíli zdálo být psycho hororem. A právě ta možnost nahlížet na film mnoha způsoby, číst v něm pokaždé trochu něco jiného a třeba i plně nepoodkrýt všechny jeho skryté významy je pro mě v tomto konkrétním případě něčím, co mi spíš kazí radost ze samotného filmu, než abych Andersona obdivoval za schopnost natočit vrstevnaté dílo. Takže ačkoliv strašně moc fandím každému jednotlivému stehu Andersonova precizně horečnatého výtvoru, nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu, že mi něco schválně skrývá, a že se mi to nelíbí. 7/10 (15.02.2018)