Contratiempo

Moje třetí setkání s tímhle talentovaným katalánským tvůrcem dopadlo opět nadprůměrně uspokojivě. Opět oceňuju jeho perfektně vypointovaný, prokombinovaný i lehce překombinovaný scénář, radost se do těchhle thrillerových propletenců divácky nořit. A opět si se mnou samozřejmě pan Oriol většinu času nemilosrdně vytíral zadek, ovšem ten vrcholný finální zvrat ("odmaskování") jsem mu odhalil už notnou dobu předem. Teď si pro srovnání s chutí pustím korejský remake, který mě popravdě k tomuhle filmu přivedl. (10.04.2023)

Nebojím se říct, že Španělé v tomto filmu geniálně vystavěli námět založený na jedné vraždě. Režisér si s Vámi hraje. Nechá Vám hlavním podezřelým odvyprávět celý příběh, aby Vám do toho vhodil myšlenky druhého podezřelého. Když už jste docela na kaši, tak ani právnička na tématu nenechá nit suchou. No a když už budete zapomínat dýchat a Váš tep bude nepravidelný, tak Vás odzbrojí závěr, který je jeden z těch, na které jen tak nezapomenete. Nevím jak ostatní diváci, ale u mě se Contratiempo dostalo do seznamu těch nejlepších thrillerů, které jsem kdy viděl. Klobouk dolů před tvůrci. (09.10.2020)

Když se na konci zamyslíte nad tím, co jste viděli, máte před sebou v podstatě tuctový kriminální příběh. Nicméně jeho podání, ten způsob, jakým si s vámi scénář pohraje a jak důkladně vás zmate, je obdivuhodný. Trochu Agatha Christie, trochu Hitchcock, mazaná zábava... A možná také o něco delší stopáž než bylo nutné. (31.05.2020)

Contratiempo mucho gusto. Pokud se vracíte z víkendové „služebky“, tedy bezuzdného řádění v hotelu Putanella se šťastně či existenčně dobře vdanou La kundou, je dobré pozorně čumět na cestu. On pak stačí jeden blbý, v nestřežené chvíli přebíhající paroháč a během okamžiku můžete být v piči už nejen doslovně, ale i obrazně. Banderillavůd sice brutálně kombinoval až k fucktoriálu a některé okolnosti a chování hraničí s kauzálním kokotismem, nicméně i tak se jedná o hutný, zábavný, dialogově vymazlený, excelentně natočený a skvěle zahraný napínač, a hnědopišsky hledat nepodstatné chyby v logice u čistočisté zábavy může jen egoistický rozkuřovač, co pravidelně chytá afty z nemytého Aristotelova žaludu. (20.05.2017)

Super. Ne tak hutný jako La Cara Oculta, ale napínavý a zvratový je to parádně. Mario Casas jakožto hlavní "hrdina" mi byl nesympatickej hned od začátku, ať už něco spáchal nebo ne, stejně tak Barbara Lennie jako jeho milenka. Vyzdvihla bych herecký výkon Any Wagener, ta byla opravdu skvostná. Těsně před koncem se to na chvíli dost zamotalo, že jsem si říkala, jestli to vůbec pochopím, naštěstí se to pak zase rozmotalo a konec je velice, velice uspokojivý. Kdo má rád napětí, zvraty a pomalou plíživou atmosféru (a navíc rozkošně znějící španělštinu), směle do toho, neměli byste být zklamáni. (04.06.2017)