Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Diskuze
Já fakt nechci kalit čiré vody obdivu k Pelíškům, ale ten film opravdu NENÍ vynikající, proboha! Je to oddechovka, pro někoho možná pohlazení po duši, pro někoho zas nehty, které sjíždějí po tabuli. Ale tvrdit, jak je to "co jsme si, to jsme si" bezchybné a nejlepší je stejné, jako tvrdit, že v jídelně řeznictví se najím lépe, než ve vybrané restauraci, nebo že stolní víno je totéž, jako Chateau Lamarche... Fakt se nechci nikoho dotknout, jen mi to přílišné adorování Pelíšků vadí. Promiňte.
Nejlepší český film z 90. let (minimálně)
Asi jsem udělal chybu, že jsem přečetl komentář Radka 99 dříve, než jsem začal psát tenhle příspěvek. Nezbývá než na jeho pregnantní analýzu Hřebejkova filmu odkázat.Je to profesionální a přesný rozbor. Těžko k tomu něco dodávat.Je faktem, že divák má možnost podle vlastních zkušeností vybrat ono meziřádkové sdělení o té, či oné postavě nebo situaci. Je to celé české, české v dobrém smyslu slova a díky Bohu zato.Snaha o byť podvědomé smíření je evidentní a myslím si, že i nutná.Zlo se má trestat, ale nenávist nesmí sahat za hrob.Pánové Kodet a Donutil reprezentují, či hrají ony mezní typy v naší společnosti, které byly alterovány systémem. Každý samozřejmě zcela jiným způsobem. Ale oba žalují, oba zaslouží politování, ale každý jiný typ lítosti. Je to krásný a silný film.
Nieje o com. Cely dej vtipny a nakoniec tragi-komicky zaver - to mozem
Opravdu zajímavý, melancholický film, spousta hlášek, situací... Trochu smutný, více však veselý. Opravdu nejlepší herecký výkon Jiřího Kodeta. Zvláště pak skoro na konci když hraje na klavír hymnu, zatímco Rusové obsazují republiku... Za povšimnutí také stojí výkon Miroslava Donutila nebo Bolka Polívky...
Film na mě působí jako víno. Čím je starší, tím mi víc "chutná". Je to film z té kategorie, kdy film možná na první shlédnutí působí rozpačitě. Ale s každým dalším zkouknutím jej milujete víc a víc.
Proti gustu... Jo, smál jsem se, ale to jsem se smál i u skečů Holzmana nebo u Menšíkových vyprávění. Jo, je to tragikomické. Ale opravdu si nemyslím, že je to opravdový film - na to jsou Pelíšky opravdu jen sledem scének v duchu Bakalářů (byť brilantně zahraných). Ale jak píšu, proti gustu...
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)