Černobílá spravedlnost

Až se za desítky let začnou vybraný filmy převádět do virtuální reality (nevěříte??), vzniknou hned z několika provařených fláků nefalšovaný hororový orgie a trenažéry strachu... Po celou dobu v motelu sem byl napnutej jako struna, nic takhle znepokojivýho jsem letos v rámci žánrů drama/thriller neviděl. Nad případnejma oscarovejma nominacema se rozhodně podivovat nebudu. (17.12.2017)

Snímek, který je po formální stránce prostě dobře natočen, ale ukazuje se, že Bigelow si dala více záležet na příběhu do chvíle, než opustí motel. Pak už je to jen taková nutnost, která nemá ten správný drive a která spíše jen vyzní trochu do ztracena. To hlavní stejně bylo řečeno v motelu činy zúčastněných. (12.12.2017)

Tak nám úlisná Katka po čtyřech letech opět vylezla z pokrytecké žumpy politické korektnosti, začenichala tendence oskarové vlny a patrně zatoužila příští rok vytrhnout z rukou negromilitantní obrkrávy Džády Pičr Kovářové tentokrát počítám už nikoliv rasisticky zlatou, nýbrž tmavě ebenovou sošku nahatého prdeláče. Uplácala proto z hoven skutečně skutečné události bezprecedentního xenofobního vraždění a ponižování ubohých negroameričanů, o kterých sice nikdo nikdy nevypověděl, jak se přesně udály, nicméně Katka naprosto korektně fabulovala směrem k ceně akademie, která se má v únoru 2018 přejmenovat na Kunta Kinte. Fabulovala samozřejmě naprosto pravdivě, ani trochu tendenčně a naprosto v souladu s tím, jaxe to všechno jistojistě doopravdy stalo. Tedy tak, že pseudokástingově i herecky naprosto perfektní, zkurvený bílý policejní rasista, skoro odpornější a slizštější než Věčný žid, vraždí a psychicky týrá skupinku ultrasympatických, přátelských, usměvavých a mírumilovně blúsujících černoušku, zářivé to budoucnosti Detroitu. Každý, kdo se tam v posledních patnácti letech prošel z Dearbornu do Cantonu, přežil bez újmy, možná bez peněženky i mobilu, ale přežil, může dozajista potvrdit, jak moc by bylo přínosné a poučné natočit také dvojku tohoto sluníčkářsky manipulativního, nudného a neúměrně dlouhého svinstva, snad horšího než žabožroutské imigrační agitky, s názvem třeba Deathroit II: Návrat do Deathroitu. Poté, co otrokář spálil ten fuj fuj segregační a rasistický bič, zatočil s xenofoby a Toyota sežrala americký automobilový průmysl, odešla z města většina bílého obyvatelstva, protože, jak je to naprosto precizně a korektně prezentováno, se prostě bálo, aby jim tolik perspektivní kakaová většina nesebrala všechnu práci, a rozhodně ne proto, že nikdo nechtěl mít dvojdomek s chaloupkou strýčka Toma, decentního, spořádaného, přizpůsobivého, vzdělaného, kulturního a kultivovaného to souseda. A tak je od poloviny devadesátých let z dvoumilionového pilíře amerického průmyslu mičigenský Chánov s počtem vražd a loupežných přepadení na úrovní Haiti, Belize či Hondurasu a osmdesáti tisíci vyrabovanými budovami k demolici, odkud rasistické plevy odtáhly a zůstalo 600 000 nadmíru perspektivních, mírumilovných a pracovitých čokoamerických zrn, hrstka taky zfetovaných bílých socek a Eminem. Ale hlavně, když občas nějaké čtyřpéčko, tedy prospěchářsky politikařící pokrytecká piča z árijského Beverky Hills demagogicky a manipulativně připomene, jak bývalo v rasistických dobách zle! Počítám, že scénář Pohádky o Rodnym Kingovi už se peče. (17.12.2017)

Film jako takovej je natočenej kvalitně a některé scény jsou velice pěkně a intenzivně natočeny. Problém ale vidim v zaujatosti. Sice se na konci filmu píše, že fakta nebyla jasně průkazně stanovena, film hraje ale trošku na jinou notu. Hlavně je to v dovětku na konci filmu a pokud bych si zrovna vyšel do kina do americkýho města třetího světa, možna bych už z něj ani živej nevylez. Přestože je Kathryn dobrá režisérka, její témata jsou jasně a promyšlená agitace na současné situace a co je prostě in, zapůsobí i na porotu filmových cen. Tím chci říct, že nominace tam bezpochyby padnou. Boyega, kterej sice za celej film řekl tak tři věty a hlavě jen divně vejral, bude určitě jeden z nich, protože jinak by si afroameričtí 'celebrity' stěžovali, že svět je zlej a nespravedlivej. Tomu 'zlýmu rasistickými bělaskovi' to přece nikdo přát nemůže. Škoda toho zdlouhavýho konce, jinak bych dal i tu čtvrtou. P.S. Žádnou zbraní, ani hračkou bych na poldu nestřílel. (07.01.2018)

Katka mě jaksi přestává sedět, už minulým snímkem Zero Dark Thirty mě kdovíjak neoslnila a jeho délka pro mě byla poměrně neúnosná. Dalo by se říct, že se režisérka poučí a příští film na stopáži oseká. Nestalo se tak. Detroit je pro mě příběh o jedné dávné černošské kapele, což mě prakticky vůbec nezajímá, na pozadí rasových událostí ve městě Detroit. Černoští herci mě až na Boyegu a Mackieho splývali a od Poultera jsem čekal větší zázraky. Nevím kam se paní režisérka vrtne příště, ale já u toho možná už nebudu. 40% (04.02.2018)