Hellraiser

Hellrasier určitě patří do zlatého fondu hororu. Příběh je celkem jednoduchý, ale originální. Díky němu se daří stupňovat dusnou a tísnivou atmosféru, kterou nedevalvují ani slabé herecké výkony. Vyzdvinout zaslouží zejména vizuální stránka tedy speciální efekty a geniální masky připomínající šíelný mix toho nejujetějšíhp od H.R. Gigera a Jana Švankmajera. Zde opravdu není násilí prvoplánovitou krvavou podívanou, ale má zde smysl v dotváření prostředí toho nejzvrácenějšího pekla, jaké si jen lze představit. (22.03.2010)

Clive Barker jako všestranný umělec koketující se vším temným se tentokrát chopil režie a svoji brutální absurditu přenáší na naše obrazovky. Film je dějově zhuštěný a napětím nasáklý, ale bohužel se na něm podepsal příliš nízký rozpočet, což je vidět v některých scénách až příliš. Samotný příběh sice nepřekvapí přílišnou invencí, diváka hororově laděných snímků však nezklame. Barkerovi se podařilo alespoň zčásti vykreslit démonizující uhrančivost svých děl, která zde kulminuje v osobě Pinheada, jehož charisma si mě nevýslovně podmanilo. (27.07.2003)

Jak jen hodnotit? Tenhle horror je Barkerova klasika a film je jí velmi věrný. Jako teenager jsem to sledovala úplně bez dechu. Setkání s filmem po letech však odhalilo množství závad, které jsem jako mladší nevnímala. Byla jsem zklamaná, nějak už to nebylo ono, hodnotila bych podprůměrem. Takže zlatá střední cesta mezi současnou realitou a nostalgií - 60% (26.02.2009)

Hellraisera jsem viděl poprvé někdy ve čtrnácti a zařadil se mezi pár hororů (dál třeba Vymítač ďábla), u kterých mi na dlouho stačilo jedno zhlédnutí. Ne, že by byl špatné, nebo naopak příliš děsivé, spíš nepříjemné a nějak mi neseděly. Tady to možná bylo tím, že primárně sledujeme záporáky - Julii s Frankem - a vlastně jim v té kompletaci Franka chtě nechtě držíme palce, i když jsou totální svině a neděláme si iluze, že Frank se pak na Julii vysere. Kladné postavy pak dlouho netuší, která bije a jedna se to nedozví nikdy. Což je všechno originální, ale děj sestává jen z lákání obětí do baráku - kostka-hlavolam otvírající cestu do pekelné dimenze a její obyvatelé cenobiti jsou cool, ale bohužel dostanou jen minimum prostoru. Takže i když se tu krví nešetří a má to dobré masky, i po letech jsem se jen přesvědčil, že tohle moje srdcovka asi nikdy nebude. (21.12.2019)

Já nevím, je to takové jednoduché, ale je to nádherně krvavě atmosférické, má to fantastickou hudbu a poprvé se nám představí Pinhead, takže 5* je na místě. Je to prostě jeden z hororů, co pozdější hororovou tvorbu ovlivnil, a jako takový je to pro fandy "must-see". Navíc jsou tu prezentování oni tři hlavní Cenobité (dle mého nejlepší a "nejcharizmatičtější" Pinheadovi přisluhovači), kteří se myslím objevili už jen ve druhém dílu. Jejich vzhled, nekompromisnost a navíc hrůza z představy utrpení, které slibují (a dodržují) po otevření kostky, dotváří výjimečný hororový zážitek. (17.09.2009)