Tvář vody

Vlastně nevím, zda tomu odpouštět logické lapsy jenom proto, že si to hraje na "film o filmech" křížící všechno možné od konspirace ze studené války, přes ekologickou agitku, až po černobílý muzikál, a který si kryje záda i tím, že nechá svoji hrdinku bydlet nad starým kinosálem. Koukalo se na to určitě příjemně a někdy si to dám znova, na ty nejlepší "love lettery filmu" typu Scorseseho Huga tomu ale přecejenom chybí větší vypravěčská finesa. A menší doslovnost. A víc scén Hawkinsový a vodního muže. 70% (23.01.2018)

Tak to je fakt hnus? To jako fakt museli natočit film, jak uklízečka šuká s příšerou? To už mohli rovnou natočit film, jak šuká s hrochem! Na druhou stranu, chápu, že pokud chtěli do hlavní role obsadit herečku Sally Hawkins, museli ji jako milence obsadit chlapa v masce mloka, protože o takovou šeredu by nikdo nechtěl ani opřít kolo! Dávám 20% mé oblíbené černošské herečce Octavii Spencer. (15.01.2018)

Vilém Býkovský míval bizarní, fantaskně temný potenciál jako málokdo. Někdy před 11 lety však, jako jeho zjevně velký vzor Štefan Hracíkopec, prošel přechodem, ztloustnul, začal chovat kočky a točit troubící jeleny a panenky s porcelánovýma hlavama pro hormonálně destabilizované prasnice či náctileté homodebily, ze kterých se chce nemenopauzujícímu heterosexuálnímu divákovi akorát tak Blade. Těchto Padesát odstínu puškvorce kombinovaných s RyboÍtým satanžel není výjimkou. A tak si němý, neskonale iritující, odpudivý babochlap ze zoufalství narazí žábochlapa, neštítíc se mezidruhového křížení se s ním bez váhání vytře, a já v tom lepkavém přívalu estrogenní červenoknihovní prudy jen čekal, kdy ta piča naklade ichtylovi jikry a on mezi žábrami procedí „FrogÍtý foun houm“, čímž si brnkne do Vodníkova pro stěhováky. Sice nutno na druhou stranu uznat, že je ten přiteplený kýčovitý opruz skvěle zrežírovaný, výborně zahraný (Míša Šanón je snad slizštější než cigánské hračky) a vizuálně retropotuněný tak, že i ty vajíčka natvrdo asi vytáhli po šedesáti letech z mrazáku, nicméně nemasochisticky založený, duševně zdravý jedinec taky přece nezačne dobrovolně píchat enormně otylé padesátky se třemi bradami, aby se pokochal fakt realistickým knírem, hmatatelnou sadou ojetých pneumatik a autentickým puchem žluklé rybiny. (14.01.2018)

Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde. (15.01.2018)

Po většinu času se jedná o velmi příjemný snímek, jenž diváka zaujme takřka ve všech svých aspektech. Z téměř pětihvězdičkového dojmu ho však v druhé polovině začne táhnout dolů (prakticky až ke 3*) fyzično mezi tvorem a hlavní hrdinkou. Hodnotím s přivřenýma očima 4* skrze úvodní půlku, herecké výkony i celkové zpracování. (28.05.2018)