Zabití posvátného jelena

Sterilní, ale v tomto případě povýšil Lanthimos sterilitu na přednost, protože to minimum emocí pak mělo téměř drtivý dopad. Někomu může vadit, že téma si těch vypjatých chvilek žádalo víc, ale mě ten nepřirozený klid všech zúčastněných a minimální hudební či spíš zvukový doprovod zcela vyhovoval. K hercům nemám nejmenší výhrady a pro mě byl jednoznačně největší hvězdou Barry Keoghan. Po Humrovi jsem byl hodně skeptický, ale tohle je velká paráda. 90% (28.12.2017)

Dokonale mimózní šílenost, která k (ne)dobru přidává artovou masturbaci coby přidanou hodnotu. A ve filmu se masturbuje i doslova. Poté, co se u Aronofskyho rozvinuly přemrštěné mateřské pudy, přidal se k áčkovým režisérům, kterým kvalitně mrdá v palici, i Yorgos Lanthimos, u něhož se pro změnu rozvinuly otcovské pudy. Jsme tak v podstatě svědky strastiplného příběhu špičkového a úspěšného kardiochirurga, kterého pojí s jistým mladíkem podivné, řekněme až posvátné přátelství. Vodí si ho domů, do práce, chodí s ním na procházky, nevynechá ani mladíkovo pozvání k němu domů, kde žije jen se svojí (oplzlou) máti. Tátu měl taky, jenže ten už je v pánu.Jak zemřel a že ho měl v péči právě doktůrek, to všechno vyplave na povrch. Doktorovo rodinné zázemí poznáme po všech stránkách, má manželku, s níž si užívá tak trochu úchylný sex, má dvě děti, je milujícím otcem. Přátelství s mladíkem nemá trhlinu, až dokud jednoho dne záhadně neochoří jeho dvě děti, a ten klučina by v tom mohl mít prsty. Pak se rozjede smrtící ruleta, z níž není úniku, dokud nepadne oběť nejvyšší. Režisér instruuje vše velmi pozvolna, pomalu až hypnoticky, za velmi zlověstného hudebního doprovodu. Chybou je film jednoznačně házet do hororového ranku, jeho chytře zákeřná a mnohdy až neuchopitelná mnohovrstevnost se brání jakémukoliv jednoznačnému žánrovému zařazení. A je to určitě jeden z nejpodivnějších filmů, jaký jsem viděl. Lanthimos má z pekla štěstí, že mu role v té bizarnosti vzali Colin Farrell (už podruhé) a Nicole Kidman, jejichž kreace jsou jednoduše špičkové. O něco hůře jsem pobral týpka Barry Keoghana, který mně osobně připomínal mladší verzi herce Joel Edgertona, kterého v suterénu před každým záběrem zpráskal boxer, následkem čehož mu opuchl oční prostor. Film to určitě není pro každého. Je to přímo obsesivní záležitost, v níž neuvidíte postavy upřímně se smát, nevykazují v podstatě žádnou radost, jde z nich depresivní chlad. Většina scén je postavena na specifických dialozích, pronášených (záměrně) nezúčastněnou formou, které už diváci důvěrně budou znát z předchozího Lanthimosova opusu "Humr". Netradiční kamera často snímá postavy hypnoticky staticky a zpovzdálí. Zapomeňte na tempo, dynamiku, vysvětlující doslovnost a racionální podstatu. Plazení děcek následkem choroby bylo hnusnější než detailní záběr na otevřený hrudník s tepajícím srdcem z úvodu filmu. A proč režisér zvolil pro svůj film netradiční název, když výskyt nějakého "dvanácteráka" nezaznamenáte, to už si jistě vyhledáte sami. Co třeba převedení řecké tragédie do netradiční filmové řeči, že. Zdráhám se napsat, zda se jedná o pozoruhodný film, nebo jen režisérovi excelentně ruplo v bedně. Pravda bude někde uprostřed. A přeci vám přeji s tímhle dílem (ne)příjemný hypnotický stav a pár spolykaných artových spermií k tomu. 7/10 (17.12.2017)

Mám pocit jako kdyby byl Humr jakýsi Lanthimosův špatný vtip, jelikož jeho následující film je jiný kafe. Vše je lepší: Herecké výkony jsou perfektní a především Farrell a Keoghan hrají v plné síle. Jak mi u Humra přišlo, že už sami herci látce nevěří a prostě odříkávají repliky, tady všichni hrají v plné síle. Scénář daleko více funguje a nepůsobí jako výsměch. Napětí, nepříjemný pocit.... k dokonalosti to má pořád daleko, po první půlce jsou vlastně všechny karty rozdány a Lanthimos jako by nevěděl kudy dál, po Humrovi ale ukázal, že na to má a sledovat jeho kariéru budu. (31.08.2018)

Výtečně natočená šílenost. Morální studie, kterak chyba z minulosti ohrožuje vše, na čem záleží: rodinu, manželství, kariéru. Uznávaný kardiochirurg a oftalmoložka, dvě šikovné děti, velký barák, luxusní auta, postavení. A taky trochu sterilní vztahy a absence emocí. Formální objetí nebo projev citu, podivné chování, podezřele přepálená vzájemná zdvořilost. O oné nikdy nepřiznané chybě je lepší předem nevědět. Ani o tom, jakou roli v příběhu sehraje démonický nešťastník Barry Keoghan. Osobně mě přilákali herci a řecký režisér Yorgos Lanthimos, kterého znám díky bizarnímu a vztahy studujícímu Humrovi. Pozvolný černohumorný absolutní rozpad dobře situované rodiny mě bavil. Stejně jako částečně bezemoční výkon hlavních postav (výborný Colin Farrell a Nicole Kidman). Stejně jako testování hranic publika. Stejně jako sebevědomě nepříjemná forma: plíživě depresivní hudba i zvuk a kubrickovsky nezúčastněná kamera á la The Shining, která postavy pronásleduje v zajímavých záběrech. Precizní Lanthimos má fajn myšlenku, možná ji probouzí až moc strojeně a uměle, ale já se rozhodně nenudil. Cukající koutky. Příjemně nepříjemná podívaná. (29.12.2017)

Lanthimosérie podivná zase udělala na hladině vlnu.. Chladem spalující antická tragédie zasazená do doby a prostředí, které pod nablýskanou slupkou často skrývá hnilobu. Pocit viny není schopen čelit atakům vše rozleptávající manipulace, iracionální trest se postupem času jeví jako nezvratný, krutý a absencí odpuštění nebožský. Přináší i paradox, že ti, kteří se hýbat nemohou, snaží se utéct ze všech sil a ti, kteří se hýbat mohou, jsou paralyzováni vlastním strachem a zoufalstvím.. Pupkatý Agamemnón Farrell, vyžilá královna Nicole i Keoghan, vnášející do role stejnou porci koncentrovaného zmrdství jako Ezra Miller ve We Need to Talk About Kevin, podpořili svými výkony vzácné dílo, jenž sítěmi mainstreamových diváků lehce proklouzne.. (03.01.2018)