Wakefield

Pod oknami Vášho domova..ale bez Vás...čo by na to Vaša rodina ? deti ? známi ? ... je to o slobode ľudského ducha ? pristihol som sa ako som mu niektoré etapy závidel....spôsobil bolesť..možno...určite si poriadne vstúpil do seba. Na konci filmu by som si tak veľmi prial aspoň jednu minútku navyše.... (24.08.2017)

Já vlastně vůbec netuším, jestli se mi to líbilo. Na jednu stranu film s uhrančivou atmosférou, kterou tvoří melancholické vnitřní monology ve spojení s klavírní hudbou a výborný Bryan Cranston opět v roli tak trochu divně zlého chlapa, který však tentokrát neřeší krizi středního věku vařením perníku, nýbrž squatováním v zahradním domku, vybíráním popelnice a stalkováním své vlastní rodiny, která si zjevně umí poradit i bez něj. A yeah, šustí to papírem přesně tak, jak to z popisu zápletky zní. Jako umělecká psychologická alegorie vyjadřující tajné myšlenky a představy nešťastného muže, který se v každodenním rodinném stereotypu cítí být v pasti asi jakože jo, ale pokud bych měl film brát doslovně, nelze se zbavit otázky: proč? Resp.: proč takto? (27.11.2023)

"OH, GOD, I WISH I HAD A HIGH-POWERED RIFLE RIGHT NOW." --------- Skvelý Cranston o pocitoch, hlbokých úvahách, životných otázkach a objavovaní seba samého. Problém je však ten, mimo iného, že počas celého filmu sa buduje nejaké to napätie, veľké prípravy na vyvrcholenie a keď už konečne prišlo, tak vlastne neprišlo. Záver bol totálne sklamanie, ktoré by zrejme nemuselo byť, ak by trvalo čo i len o minútku dlhšie a dalo aspoň malinký náznak toho, akým smerom sa ich život bude ďalej uberať. Nuž, čo sa dá robiť. PS: Jennifer Garner - ooooooooohhhhhhhhh damn! (01.08.2017)

Koho to alespoň jednou nepadalo, vypadnout z toho životního kolotoče, který se řítí takovou rychlostí, že rozmazanou šmouhu začíná připomínat nejen to nedůležité na obzoru, ale vlastně celý život. Prostě se sebrat, vystoupit a stoupnout si stranou a dívat. Jak jsem žil a jak by šel život dál, beze mně. Originální námět, pozvolna plynoucí příběh se zvláštní, velmi podmanivou atmosférou a k tomu herecký koncert Bryna Cranstona, díky němuž jsem do poslední minuty napjatě čekal, jak to vlastně dopadne. No, svým způsobem jsem se vlastně nedočkal, ale aspoň si mohu dosadit vlastní konec. A třeba pokaždé jiný. (05.03.2019)

Stroskotanec vo vlastnom dome, či vlastne garáži. Má čo chce. Nádhernú ženu na ktorú žiarli viac než je normálne, veď keď sa vidí v zrkadle tak aj musí, až mu jedného dňa z toho prepne a začne žiť inkognito samotársky voyersky. Samota bez povinností spôsobuje veľa voľného času, a vtedy má človek viac možnosti rozmýšľať a takto plynie aj celý film. Nekonečné úvahy, monológy, varianty čo sa môže stať, špehovanie a nepodarený záver, to všetko vás v tomto snímku čaká. Za pozretie stoji, no nie je pre každého. 3* (30.09.2023)