Potvora

Já musím absolutně souhlasit s tím, že tohle je prostě poklad. Zpočátku jsem měla rozpačité názory, ale zrovna tohle mi tak neuvěřitelně sedlo, smála jsem se vážně často a hodně. Neuvěřitelně reálný a inteligentní humor. Všemu nahrává specifický styl natáčení, kdy je Fleabag neustále v kontaktu s divákem a celý tenhle koncept filmového divadla a boření čtvrté stěny překvapivě funguje a vytváří dokonalou atmosféru zúčastněnosti, doslova nás vtahuje do děje. Fleabag je ztělesněním našich bad days, našich otravných a nevýstavních vlastností, které ale máme všichni a ve skrytu duše bez nich nedokážeme žít. Toto je rozhodně jeden z nejlepších seriálů, které jsem za poslední dobu viděla. Britský humor mám ráda, stejně tak ty trpko-sladké záležitosti, které dokážou vytěžit humor i z citlivějších situací s dávkou vkusu a inteligence. - "People make mistakes. That's why they put rubbers on the ends of pencils." (12.09.2022)

1) je to odfláknuté. Udržet kontinuitu záběru během střihu je pro někoho prostě dřina. Jinak vlasy během vteřiny, jinak výraz tváře, sklenice a cigarety jsou peklo, atd. 2) vstupy hlavní postavy stylu “Brechtovo divadlo” jsou zcela nekonzistentní, náhodné a nesmyslné. 3) flashbacky s Boo jsou náhodné, otravné a zbytečné. 4) z celého seriálu kouká lacinost a snaha se vetřít “šokem”. 5) druhou řadu už fakt ne... jedna stačila (a srala mě od první epizody). (26.09.2019)

Zvláštně nakažlivá zábava. Nerozhodný otec, vypočítavá psychopatická macecha, puntičkářská a permanentně rozrušená sestra Claire, citlivý expřítel Harry, slabošský švagr Martin. V druhé sérii pak kněz k nakousnutí. A neposedná hlavní bezejmenná postava. Úderný hořký humor a ukázka toho, že ženské hrdinky mají i v televizním prostředí zelenou. Spíš antihrdinky. Je tady ukradená soška, je tady postavička dinosaura, je tady jedno morče. Britská záležitost Fleabag je prakticky výhradním autorským počinem talentované herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, která je skvělá a která se svým nadáním propsala až do scenáristického týmu nového dobrodružství 007. Má značné problémy navazovat smysluplné osobní vztahy, je vypočítává, žensky manipulující, ztracená, sebestředná a neschopná hlubšího citu. Ale i zatraceně vtipná, a to nejen, když se vítězoslavně a ďábelsky usmívá do kamery. Snaží se sourozenecky sblížit, cynicky se vyjadřuje k mužským a ženským rolím, touží se vyrovnat se smrtí kamarádky, pokouší se ulovit kněze, který ji jako málokdo poslouchá a věnuje pozornost. Zatímco první série je o smrti a ztrátě nejbližších, ta druhá je (překvapivě) právě o lásce, která ohýbá žánrová klišé. A díky ní naše mrcha postupně odhazuje svou cynickou masku, kterou si tak pečlivě celé roky vytvářela. Všestranně nadaná Britka sice dál trousí provokativní hlášky, ale nebojí se zvážnět a píchnout do vlastních řad. Zatraceně výrazná postava. (01.04.2021)

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

škoda že nejde dát víc bodů.Viděla jsem ale jen velmi málo epizod .Nejdřív jste umordováni všelijakým stupidním odpadem a v tu pozdní hodinu už ztrácíte pozornost takže mi tenhle šestidílný pořad jako celek unikl.Nevím proč ho dávali po půlnoci pomalu k ránu když politika je necudnější než pár nemravných poznámek kterým se na rozdíl od politiky zasmějete.Já jsem pomalu ržála jak kůň.protože není zas až tolik příležitostí se uvolnit jako při koulení očima Valler-Bridge.Ta ženská je fakt dobrá a spoustě skečí dodala říz ani nemusela promluvit! (22.07.2019)