Nikdys nebyl

Mama v televízii sleduje Psycho, ale Joe aj napriek životu s ňou nie je ani tak Normanom Batesom, ako si s kladivkom v ruke berie nevedomky príklad z hlavného (anti)hrdinu z Oldboya. Ramsay si však povedala, že žiadne "chodbové" niekoľkominútové explicitné orgie sa konať nebudú, avšak umiernenejšej chodbovej scény sa dočkáme, a divák bude viac svedkom útržkov predstáv a spomienok Joea, než jeho nekompromisného riešenia jednotlivých situácií. Čo v konečnom dôsledku znamená to, že vám to buď nejakým spôsobom (to bude individuálne a možno aj ťažko definovateľné) sadne, alebo budete len nechápavo krútiť hlavou, kam to ten americký nezávislý film dotiahol. Ja sa radím do prvej skupiny. (11.01.2024)

Čo chcel vlastne snímok povedať? To je mi veľkou záhadou a zrejme to už tak aj ostane... Jednoduchý námet, ktorý sa stal základným kameňom mnohých akčných filmov či thrillerov, podaný a režírovaný spôsobom s jasným úmyslom diváka k smrti otráviť. Už i tak dosť plochá a nevýrazná dejová linka je tu ešte zbytočne naťahovaná na Malickovský spôsob - niečo v štýle poďme sa hrať na umelca a dajme divákovi niečo artové. Nevadí, že pôjde o lacnú myšlienku, bez pointy a bez nejakej hĺbky a zmyslu dejovej linky. Hlavné budú tie nekonečne dlhé a zbytočné zábery na Phoenixa a jeho chrbát. No čo? ako? kde? a prečo? ostalo niekde za rohom. Jedinou záchranou pred odpadom je J. Phoenix, ktorý tu vážne nehral zle. To už radšej odporúčam Taken s Liamom Neesonom - je to aspoň akčnejšie a hlavne živšie, bez zbytočných akože artových, dlhých záberov a hrania si na Malicka. 30/100 (17.04.2018)

Britská režisérka Lynne Ramsay pět let po znepokojivé mateřské zpovědi Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) natočila další těžko zařaditelný a polarizující snímek. Nikdys nebyl můžeme označit za „artovou verzi Scorseseho Taxikáře“, což je samozřejmě zjednodušující, avšak nabízející snadný klíč k dekódování díla, která sice oplývá obdobnou zápletkou, nicméně je mnohem čitelněji ukotveno v konvencích uměleckých filmů. Zatímco je v prvních dvou třetinách kombinace brakového žánrového modelu a nespolehlivého vyprávění ještě ozvláštňována zdařilými elipsami (Ramsay zde nikdy neukáže pravou akci, jíž předchází dlouhá příprava), poslední třetina však sklouzává ke zbytečným artovým klišé, když začne autorka stírat hranici mezi fikcí a realitou a zbytek nechává na divákovi. Snímek byl na letošním festivalu v Cannes oceněn za nejlepšího herce (Joaquin Phoenix) a nejlepší scénář, přičemž druhé jmenované ocenění je při pohledu na nabitou soutěž přinejmenším sporné. Ve výsledku jde nanejvýš o stylisticky zajímavý snímek (spojení hudby a střihu) s chameleónským hereckým výkonem, za nímž však dalece zaostává banální braková vyprávěnka, zbytečně znejišťována autorčinou snahou o přesah. (17.03.2018)

Záblesky vzpomínek, prudké a rušivé skoky v času i prostoru, realita a nerealita - to vše mě kazilo dojem z tohoto jinak zajímavého filmu. Joeova práce (přesvědčivý Joaquin Phoenix) spočívá v pátrání po pohřešovaných osobách a jeho hledání nezletilé dívky ho dovede až k prodeji bílého masa, do kterého je zapletena spousta výrazných činitelů. Žel styl vyprávění a zmíněné rušivé elementy (hlavně to počítání) jsem moc nepobral a zbytečně film ženou do artovější? roviny. Přímočařejší styl by v tomto ohledu rozhodně nevadil. Tak jsem se aspoň pokochal nádherným vizuálem, zvukem a hudebním doprovodem Johnnyho Greenwooda (Radiohead). (18.04.2018)

Nieco, ako keby Refn adaptoval Taxi drivera. Kratka stopaz ubehla pekne a miestami ma autorkine umelecke volby zbytocne rozptylovali.. Inymi slovami moc hipster neo-noir. Prilis schizofrenny, aby si vybral ci zaujme portretom anti-hrdiny alebo vizualom. Fajn soundtrack, fajn citacie, fajn maska a obcas trapny stylisticky prestrel.. (13.06.2018)