Tanečník

Prokletí geniality. 1) Mistrovství dnes 27letého Sergeje Polunina je současně i jeho prokletím. Svému umění obětoval dětství i osobní život. Zatímco jeho vrstevníci se postupně včleňovali do společnosti, on zůstal na okraji. Je slavný, úspěšný, zřejmě i bohatý. Je ale šťastný? V celém filmu nepadlo ani slovo o jeho osobním životě, jakoby s nikým nechodil, nerandil. Zřejmě ne. Jeho životním partnerem je tanec. 2) Výborně složený film s nápaditou hudbou (skvělá myšlenka podbarvit klasický tanec moderní hudbou - v tomto případě) je víc, než obvyklý životopisný snímek. Je to manifest posedlosti, kterou géniové trpí. 3) Na závěr snímku vidíme tanec na Hozierův song Take Me to Church. Píseň vznikla jako protest proti homofobii a sexuální opresi vůbec a Poluninův tanec ji povýšil o další level. Fantastické. 4) Polunin chtěl svou kariéru zakončit tímto snímkem a nastoupit do herecké školy v Los Angeles. Ale neudělal to. Démona se tak snadno nezbavíš. (23.01.2017)

To je tak, kdyz hloubka poselstvi je vskutku dobre pripravena, odzita a natocena! A kdyz k tomu pridate zakladni citovou plejadu, je to naprosto bezkonkurencni. Vyhlasuju soutez " Kdo vezme Bajcu na Polunina"...jak ja bych ho chtela videt tancit na zivo a na cokoli. Je to dechberouci zazitek a ja chci listky ;), treba to jeste da!!! (30.06.2017)

Kedy si uvedomíme, že o výnimočné sa máme starať a nie z toho ťažiť. Spoločnosť sa svojou hlúposťou oberá o skvelé talenty, ako je Sergey. Nie on mal depresie, nie on bol extravagantný a problémový. On bol sám sebou a okolie ho dotlačilo k depresiám a problémom. Silný dokument, do ktorého z nejakého infantilne debilného dôvodu, vložili youtube videá s tancujúcimi batoľatami.4* (20.10.2018)

Dokument je zpracován nadmíru poutavou formou a v podstatě bych asi ve stručnosti řekla, že je stejný jako balet, nádherný, omamný, bolavý a stravující. Co se týče rodičů SP, lépe řečeno matky, pořád nejsem rozhodnutá, zda jim/jí napsat děkovný dopis nebo je/ji připíchnout hřebíky na plot. Neumím si představit a vlastně ani nechci, co se dělo v té křehké dětské duši, která se ocitla v cizí zemi, bez znalosti jazyka, bez rodiny a pocítila tíži zodpovědnosti na těch malých útlých bedrech. Obdivuji houževnatost, odhodlání a touhu nezklamat své blízké, se kterou se pustil do toho, co si sám nevybral. A k SP... přirozená elegance projevu, ladnost a rozsah pohybů, výška skoků... pastva pro oči, jedním slovem překrásné. (14.10.2018)

Zajímavý dokument, možná vysvětlující často nevyzpytatelné chování jednoho z nejlepších tanečníků na světě. Mám z něj ale dojem, že úporná snaha Sergejových rodičů, předevšímm matky, měla za následek nejen mimořádný úspěch, samozřejmě podmíněný jeho výjimečným talentem, ale taky to, že je z něj dneska vyhořelý tanečník, zcela odcizený své rodině, která se mezi tím stejně rozpadla. V sedmadvaceti letech už je téměř na konci své umělecké cesty, teď je důležité, aby se v klidu rozmyslel, jak dál, aby byl jeho další život radostnější. (08.05.2017)