Historky z metra

Mám moc ráda záměnu rolí - mám tím na mysli, že je vážně skvělý nápad nechat režírovat herce. Každá historka je svá a jedinečná stylem i pojetím. Někdo bere režii více akčně a klipovitě (Bob Hoskins - první historka se slečnou která vzrušuje všechny přítomné pány) někdo více komorně (Ewan McGregor - historka se ztracenou tramvajenkou a nalezenou inspirací). Film netrpí nudou ani nepospolitostí - metro je totiž skvělý spojovák. Vedle maďarských Revizorů je to další film, na který čas od času vzpomenu při jízdě pražskou podzemkou. (09.01.2006)

Malé originální etudy, ve zlomcích zachycující rozmanitostost lidských projevů v obřím mraveništi, zvaném metro, s širokým spektrem pozérů, provokatérů, otrapů, sebevrahů, dobrodruhů, ztracených dětí, hledačů nových lásek i naoko nezaujatých pozorovatelů s jejich zaujatými představami. Vtipné, vážnější, nechutné i lehce mrazivé povídky Mr Cool, Horny, Mouth, A Bird in the Hand, Rosebud a Steal Away, si pro svou převahu nad zbytkem neoslovujících "Historek z metra" ode mě vysluhují mírně nadprůměrné hodnocení. (15.07.2013)

Tak tohle šlo nějak mimo mě, bez ohledu na to, jací herci stáli před kamerou a jací herci-režiséři stáli za ní. Za pozornost stála tak jedna povídka, maximálně dvě, zbytek buď nuda nebo trapnost, případně obojí. Navíc jsem se těšil na Simona Pegga, jeho role tu však měla prostor po celých pět(!) vteřin :-) (06.10.2013)

Málo známý povídkový film, kde je cítit anglický rukopis, ten se zkrátka nezapře. Jednotlivé povídky jsou skvěle udělané, každá začíná titulkama, které jsou různě graficky ztvárněné na různých místech a to nemá absolutně chybu, to se musí vidět! A povídky jsou super, hlavně ty veselejšího charakteru (Nadrženec, Ústa, Kost), nebo i ty vážnější (Můj otec lhář, Vrabec v hrsti, Krádež). Film jsem kdysi viděl na ČT2 a po dlouhé době až teď znovu a zážitek byl opět dokonalý! Perfektní film, kde jednotlivé povídky režírují různí režiséři, včetně známých herců (Jude Law, Ewan McGregor). (08.04.2012)

Maximálně originální příběhy z nenáviděných dopravních prostředků. Každá povídka má svoji vlastní poetiku, vtip a nenudí až do poslední vteřiny. Třešní pak jest poslední povídka, která místo otřepaných filozofických teorií, co nás čeká po životě, přináší krásný audiovizuální proud melancholické energie. A pocity mají větší sílu, nežli věhlasné myšlenky, protože když cítíme něco opravdového, nepoužíváme zkázu prokletého lidstva, mozek. (09.06.2008)